na rozličné nástroje, jako: na klarinet a na housle, tam dále hraje jiný na dudy, instrument to, čili lépe nástroj slovanský. Nejeden hrající na housle neb na harťu přidává k tomu i svůj hlas zpěvu národního nejpříjemnější ze všech nástrojů. Přišed do dvora mlýna, jehož budovy jsou hodné císařského jména, nalezl jsem tam davy lidu. Každý věk obojího pohlaví nachází tu své zábavy. Rozličné hry, rozličná občerstvení. Procházeje galerií prvního patra hlavní budovy, viděl jsem rozličné pokoje naplněné hostmi, konečně jsem přišel k velkému hlavnímu sálu, kde při zvučné hudbě se točila kola tancujících. Velký počet mládeže i jiných osob obojího pohlaví pro zábavu neb ze zvědavosti se tu tlačí, tak že kolo tancujících nemohlo být uvnitř prázdné, ale naplněno bylo stojící tam mládeží. Nad touto mládeží a nad tím kolem byl zavěšen u stropu pěkný slamník (Strohsack). Byl to polštář ušitý od krejčích, kteří vlastně slavnost konají. Naplněn byl slámou, ale povrch byl pokryt nejpěknější látkou a ozdoben stužkami. Nemohl jsem se dověděti o počátku té slavnosti, jež je asi velmi starodávná. Ať je to jakkoli, slamník označuje pohostinnost. Ježto je to místo od města vzdálené, tož slamník nabízí nocleh, kdo by se tam dlouho do noci bavil a nemohl se navrátit domů. »Slamník« odbývá se tu každou neděli, ale dnes se koná poprvé po velkém postě a dnes je nejslavnější a pravou zábavou národní. Vrátivše na druhou síranu parku k velkému světu, navštívil jsem velkolepý salon. V hlavním jeho výklenku umístěný vodotrysk poskytuje pramenitou vodu. Kdysi sloužil vínem. Ještě se tam netančilo, ale hudba už hrála a hostí bylo plno. Po stranách vedlejších pokojů byly umístěny kulečníky. Neměl jsem dnes potěšení viděti mládež českou tančiti pod širým nebem na trávníku, den totiž nebyl dosti příjemný. Vynahradila mi to pěknější středa velkonoční a jiná slavnost národní, »Fidlovačka<. Jevištěm té jsou dvě pěkné vísky Vršovice a Nusle, blízko sebe ležící nedaleko od bran města na pravém břehu Vltavy. Jde se k nim pěknými sady Wimrovými a sestupuje se po návrších, pokrytých vinicemi, do údolí, zavřeného s dvou stran návršími a s dvou jiných řečenými vískami. Potok čisté vody otáčí kola blízkého mlýna. Nesmírné pásmo obecenstva se táhlo nepřetržitě, začínajíc od sadů, obkličujících Staré město, po Koňském trhu Nového města, 'nejširší a nejpěknější to ulici, až ku bráně a dále Wimrovými sady až na místo, kde za zvuků hudby a kotlů, jako v triumfu, na tyči s příbuzným nářadím, ozdobeným stužkami, byla obnášena »Fidlovačka*. Zástupy zvědavých pokrývaly návrší prázdná vinic. Nesčíslný dav lidu hrnul se po dolině, na mnohých místech tak hustě, že nebylo možno protlačiti se. Což dělat? Na volném vzduchu, na měkkém trávníku za zvuků hudby, dělajíce kola a věnce, jedni tančili, majíce hudbu uprostřed kola, druzí se bavili pohledem na tancující. Kola taková na mnohých místech doliny se opakující měla nejčastěji svou »Fidlovačku«. Nescházely tu rovněž jako včera všelijaké zábavy, hry a občerstvení. Někteří tančili v hospodách, jiní odpočívali na trávníku, na návrších nebo v besídce hospody. Jiní, jmenovitě z velkého světa, co sem časněji přijeli v kočárech, procházeli se po straně, tvoříce pěkný pás barev a krásek. Mládež