vyšší tu a tam'ukazovala,'Co dovedou jízdecké koně. Rozličné čtveráctv chlapců, honění se s hory a na horu, kotrmelce a t. p.-všecko to bavilo oko, když hudba lahodila uchu a krásky okouzlovaly srdce. Taková byla ta slavnost. Ale co je to »Fidlovačka?« zeptá se někdo. Kdo je vůdcem toho svátku? »Fidlovačka* nazývá se, tuším, u nás galantem a je to nářadí ševcovské. Příbuzná jí nářadí jsou sídlo, kopyto atd. Ale nade-všecko pěkná skleněná koule, sloužící při světle ševeům. Tu ještě byly přidány střevíčky, pantoflíčky atd., ale všecko to v miniatuře. Počátek té slavnosti je pry takový: Ševci málo platili své čeládce, je tomu už jistě několik věků. Čeled! tedy, umluvivši se, vytáhla s fidlovačkou v ten samy den roku na pěknou dolinu Vršovickou a tu divné věci provozovala, uhostivši se v hospodách okolních vísek i v dolině. Zvědavy lid všech stavů hlavního města Prahy šel tam též, aby to všecko viděl. A od těch dob tam všichni chodí rok co rok. Jako včera, tak i dnes jsem měl příležitost nadívati se na rozličné české oděvy prostého lidu, přihlížel jsem k tancům a naslouchal jsem hudbě i zpěvům dostatečně. Ale bylo by zbytečné všecko to popisovati. Zachovám si to tedy na čas pozdější, a zatím ještě povím, že jsem byl v pondělí velikonoční v divadle na představení, dávaném v jazyku českém. Hráli po druhé pěknou původní operu od p. čhmelenského, oblíbeného básníka národního, česky napsanou pod názvem »Dráteník«, to jest »Druciarz«. Jest úplně národní a přijata už po druhé s velikým potleskem. Hudbu k ní složil také Čech, p. Škroup. Dráteník sám mluví slovensky, ale Čechové mu předce dobře rozumějí, zpívá o lásce k vlasti a honosí se, že je bratrem Čecha. Pan Květinsky, kupec, vykřikne, pije víno české, že není nic příjemnějšího nad víno a řeč českou (t. j. mluvu, rozmluvu, neb jazyk česky). Na to křičí parterí i lože (ne všecky naplněné) »výborně« (t. j. bravo) a tleskají. Pěkné zpěvy byly opakovány. Avšak není tu dostatečného počtu herců českých; sám p. Škroup, skladatel hudby k »Dráteníku«, hraje dráteníka Slováka. Bývají i jiné osoby, hrající jen ze záliby v umění dramatickém . . .«

24. Dorota; Jinová Pacovska podává zprávu o setí rozličných druhu obilí a o chovu dobytka rohatého i ovcí a jehňat, o nakládání ¦másla a sýrů, konečně o řádění domácích i nepřátelských vojáků a jich vydržování. V Táboře 12. máje 1645. V. Mti urozená paní paní mně milostivá, V. Mti oznamuji, že vyšla sem z Tábora den sv. Kříže, plnej tejden sem v ně byla a tak co bylo zapotřebí sem spravila; přeliby rosičky za několik dní spadly a tak sem leny došíti dala po dvořích jak V. Mti na lejstříčku posílám, nemohla sem došíti konopnýho semene v čhustnici a v Radenině pro mokra. V Skopitci ani lenu V. Mti nic sem síti nedala však tam nanic ten bejvá. Turky též sem saditi nedala, na