něčem přestali, ale všecko by puldrovali, nyní si tak činí a mají za myslí pro ně chození na šance, jezdí na ekzekuce a velkou škodu dělají. My si mušili Charváta na půl cesty vzíti, aby nás vyprovodil. Plátno čeledi pivnech sudů sem zabedniti dala a tak je domu vezu, milej bože, zle na všecky strany. V. Mti vzala sem děvečku Pavlíka Bělskyho jak byla ve Mnichu za děvku nic dobrýho že ta mne svozovala. Na Chustnici na její místo dal ouředník hrnčíře Kojetínskýho do Mnichu může dosti dobře s tu práci bejti Kapetínskyho hrnčíře syn V. Mti je Petrovskem. O Laurencovi též praví, že se dal do toho. Moc sem to slyšela V. Mti pánu bohu poroučím. Psáno v Táboře 16 Maje 1645. Dorota Jínová Pacovská. Její Milosti paní paní mé milostivé cedulka do Prahy.

Na puti. Na tej puti v Paštíně je to trefný (divné rr: směšné). Ti Slováci dycky nás odstrkujú, přej: >A nekuačte (neklačte) sa, to je naša máci, ne vaša.« A potom spustijú: »O máci naša, učuj násW — Byli ste pěšky? — Neej, na vozi. — To se mně nezdá ani púť, jet si jak pán. Pěšky se aspoň vykonává lepší tá pobožnost, a aji je to veselší, kór dyž idú s muziku. — Ba že. Ono se to veselejší ide při muzice. Ale zadarmo nechcú it nikdá. Taky by mohli ti muzikanti něco pre Boha udělal zadarmo, šak lidi se taky zadarmo modlijú.

U oběda. (Čeleď.) Legrút: Dyž loňští legrúti zpívali, všeď potkáni utekli do svodnice (potok Trkmanka). Šak oni nezpívali, mečeli jak koze. — O potkanech budeš vyvádět (vyprávět) u oběda, di trúbelo, mě je už zle. — Nóba, jaká taky fajnová, naši maminka jednu napchli jedneho na vidle. — Nepřestaneš, ty hovado, už mám po jídle. —¦ Co mě nadáváš, ty čaromůro ? Tento snop (služka) dycky ně tak ctí. 'foť ně nadávala škaredých močkařů a sama byla nejškaredší u tej muziky. Ty cápe jeden, ty se děláš, enom co půjdeš u muziky do sóla, postavijú ti věnec z trního na kotrbu, esli chceš vědět. — Nó ba, šak já včil žádnýho ženicha nemám, a esli sem měla, šak druhý taky majú a žádnej jim to nevyčítá, víš to? A nešplechci dycky jak koza.

Ve chlíve. Ná Jozefe, co bečí Martin (kravák)? Koňák Josef: Cehóó? — Si hluchej? Co bečí Martin? — Ale, našvacal sem mu trochu vidloma, šušnivej kluk, nechce jet pro slámu, ministruje pořád okolo Kače (služky); to jak cítí, že ona vytáhne buchty z trúby, už se nehne,

pokáď ji aspoň jednu s krajem neuchmatne, nezdoba mlsná.------Tadyk

néni zle, dyž si svú prácu udělá, jak se patří. Dobře můj nebožtík otec a (Pámbu jim tam odpust) říkávali: K múdrýmu a přísnýmu člověkovi dycky možete jit slúžit, ale k hlúpymu a přísnýmu nechoďte. Už su tu dva roky a žádnej mě zlýho slova neřekl. — To já se mám horší. Naša hospodyň, jak se zbudí, vyletí jak zajic ze rži a hned nadává. A ten hospodář je hlúpej, jak starý saně a taky furt ubrblanej (dudle).