Tato bohatost nejen melodická, ale i rythmická má kořen svůj zase v řeči. Takové schéma třídobé vyplňuje se slovy písně. Prvním požadavkem jest tu ovšem, aby shodla se zpívaná píseň s tímto taktovým schématem. Taneční píseň netrpí zvolnění tempa (ritardando) ve zpěvu ani prodlení (koruny) libovolné délky. Zajímavo jest pozorovati, jak takového váhavého (ať již od přirozenosti nebo přílišným holdováním pití) zpěváka muzikanti, celým tělem kývajíce, snaží se uvésti v pravý a stejnoměrný rythmus. Proto též nejlépe poznáme charakter písně »do kolečka* při tanci. Neboť zpívá-li lidový zpěvák třeba píseň >do kolečka* bez průvodu, rád si dle své nálady i povahy někde zvolní tempo, jinde prodlí. To je důležitý pokyn pro sběratele písní, zvláště pokud charakter tohoto typu písní dobře neseznali. Písně taneční jest zapisovati při muzice, při průvodu hudebním a tanci, jinak mohou býti — a to libovolně, dle individuality zpěváka i dle okamžité jeho nálady — změněny až' k nepoznání, Zajímavý toho doklad jest píseň se sbírky Erbenovy >Až z toho Spáňova*) pudu* č. 48 v notové příloze. Píseň tato jest docela shodná s písní »do kolečka* na Chodsku dosti často hranou a zpívanou. Tím podivnější při tomto nejrychlejším genru tanečním jest označení tempa (v tříčtvrtním taktu!) »Andante con moto«. Tím jest charakter písně této, jinak zcela správně zapsané, docela pokažen. Patrně zápis dál se mimo síň taneční. Z týchž důvodů, aby stejno-doby takt taneční nebyl rušen, vyplývá i požadavek, aby shodl se konec každého oddílu (verše neb dvou veršů) písně s koncem taktového schématu. Nesmí tedy býti o slabiku (o jednu dobu) méně, zvláště pak ne více. Je-li o slabiku méně, pak se v nejhorším případě poslední prodlouží, třeba by měla býti krátká. Je-li však o slabiku (dokonce o dvě) více, je zle, neboť tu píseň přijde do rozporu s taktem. Spatným zpěvákům přihodí se tato nehoda často, technický výraz lidových muzikantů pro ni jest »fex« nebo >fexir«.**) Ponechávaje si zajímavou tuto věc pro zvláštní úvahu, připomínám tu pouze, že jest, jak jsem z různých výroků poznal, toto vyhnutí se »fexu« jedním ze základních kamenů hudební, abych tak řekl, theorie lidové, věc základní důležitosti pro lidového komponistu.

Za to uvnitř oddílu písně nevládne již taková přísnost, pokud se shody zpěvu a taktu týče. Důvod jest jednak ten, že ideální shoda, t. j. shoda každého taktu zpěvného i tancem daného jest velmi obtížná, a pak i proto, že v doprovodu dud v jich spodní píšťale (t. zv. »huk«), která zní nepřetržitě a stejně, nikterak tento takt není dán. Docela jinak po té stránce jest s basou, jež označuje počátek každého faktu a tak ulehčuje jak zpěv, tak i tanec — >basa tvrdí muziku* ! Následkem této volnosti rythmické uvnitř celého oddílu písňového, složeného z několika taktů, vzniká veliká bohatost rythmická těchto písní do kolečka. Celkem možno tu určiti tři druhy rythmů, o nichž postupně pojednáme :