tálního nebo deklamačního. V taktu třetím a čtvrtém následkem analogie s prvním a druhým připadají krátké slabiky na dlouhé noty a také se dlouze zpívají. Zapsal jsem tuto píseň dvojhlasně, tak jak se vždy zpívá, sloužíť chlapcům jako přípitek (»tuš«). Muzikanti hrají sloky střídavě v tonice (Es dur) a dominantě (B dur, o quartu níž). Malý variant této písně má Erben ve své sbírce: »Kluci selský, safrahelsky« č. 312 notové přílohy, kterýžto text též na Chodsku jest znám (s matnějším : nechcete poslouchat mámy). Píseň Erbenova však v prvních čtyřech taktech zcela naDodobuie melodickv variaci:

(originál v G dur a | taktu).

Někdy slýchal jsem toto napodobení v taktu prvním (a třetím). Podobně jest i při jiných písnfch: takovéto ozdobování zpěvné melodie (dle variace) jest věcí náhodnou, na obratnosti a náladě zpěvákově zá vislou. Podobně závislo jest na tom, jak mnoho takových okras zpěvák provede. Cvičenější zpěváci činí to až v míře přílišné, tak že se píseň skoro nepěkně poslouchá. Zároveň patrno, že podstata písně jest v oněch notách jednoduchých (jak v mém příkladě zapsáno). I jest otázkou, jak dalece jest naznačovati tyto okrasy, na př. malými notami. Neboť úplné jich vypsání ztněrá tvářnost zapsané písně často velmi značně, nehledě k tomu, že jest počet i způsob okras těch u téže písně dosti libovolný.

Tak jako tuto našel jsem celou řadu písní Erbenových více neb méně varirovaných nejen na Chodsku, ale i na Merklínsku, Budějovicku a j. Nemyslím tím snad ony písně všeobecně známé, jež spíše (školou a společností) opačným způsobem do lidu znova se šíří (»Andulko, mé dítě« a pod.). Byly to písně méně známě, o nichž bych nebyl nikdy doufal, že se s nimi setkám u lidového zpěváka (ovšem obyčejně starého). Mohu zcela odůvodněně vysloviti naději, že bylo by možno ještě nyní celou sbírku Erbenovu (až snad na několik) pilným sbíráním u starých zpěváků shledati.

I. Dopis svědčící Václavovi Bendlovi, který byl tehdy klerikem v semináři v Budějovicích. 25. 5. 58. Milý Václave! Nevím, jak se stalo, že jsem to odpoledne teprv, když jsem Vám pohádky odeslala, rukopis Puškina dostala, mrzelo mne to, poněvadž jsem hned psáti nemohla a do pohádek mohla jsem to připsat; ale byly už odneseny. — Byla bych Vám ty dny lak jako tak psala, ale dříve jsem nemohla, za