jedno skrze Jarouška, potom mám práce plné ruce a tak abych Vám mohla říci, jak s rukopisem. Tenkráte, když jsem s ním stranu toho mluvila, byl zcela volen, když jsem mu řekla, že byste nežádal mnoho honoráru a v knihách nazvíce si ho vybral. — Nyní, když jsem mu tedy rukopis, jak sám byl žádal, dala, neřekl sice, že to nechce vydat, ale že nyní nemůže, ehci-li to ještě nechat a po nějakém čase přijít, že by mu to potom možné bylo. — Dílem je pravda, že nemá peněz, neboť nemohu ani 5 fl. od něho dostat, nechávám si u něho vždy činži stát, a to mně nemohl posud dát. Příčina je to, že zvětšil sklad, nový hudební zřídil, a nyní mu po Lipském trhu směnky vypadly. — Jak to tedy mám udělati?— Chcete a tím ještě čekat, nebo se mám zeptat Kobra nebo Do-minikusa? — U tohoto by mohl Čejka dobře působit, s nímž bych promluvila. —

Ale až budete psát, pište přece jen, mnoho-li žádáte honoráru, to je potom jedno, co si za to vezmete. O rukopis, kdybyste ho tedy nechal ještě ležet, starat se nemusíte, to víte, že je u mne dobře schován. — Nyní o literatuře! Ta se u nás rodí, zvláště básně, jako prašivky — houby neřeknu, neboť některé houby jsou dobré, chutné, ale to se nemůže říci o všech básních českých.

Básně Nerudovy »hřbitovní kvítí* — jsou dosti hezké. Jest to trochu Heinovské. Hálkův Alfred zavání tuze Máchou, ale má krásných i svých myšlenek, bujnou fantasii, ale potřeba mu ještě i uhlazenosti řeči a vůbec ráznosti. — Ale to ostatní, Pfleger, .... et comp. je smeS a vrchol toho, neřádné básně a ballady, co .... nyní vydal, to je ta největší sprostota a samý čert a peklo. No, to se podivíte ! A ... je suplentem místo Rozuma, pokorný služebník Marešův, přítel Slulcův a nepřítel všech přepiatců — on prý ukáže Cechům, jak se mají dělat písně a ballady na základě národních pověr!

Věnoval je čelakovskému, to je na mou duši ironie, div, aby se v hrobě neobrátil! Ještě vyšly některé básně, od Košína tuším, ale všecko slabé, mdlé. — V prose je to také tak; — Sabinovy romány chválí Frié, ale nikdo jiný, já je nečtla — ty ostatní naše spisovatele znáte beztoho. Na sv Jana vyšel almanah »Mai«; titulní obraz je podobizna Máchova, kterou obdělali se sv. Jana Křtitele, někde u Litoměřic nebo kde, jemuž byl Mácha modelem. Ale ta podobizna je nejpěknější ze všeho ! Je to rázná, krásná tvář, zvláště oko a čelo! Škoda ho! K tomu je životopis jeho. Básně jsou od Frice, Hálka, Nerudy, Heyduka, >paní Fričové«, Žofie Rottové (nevěsty D. Podlipského), od Meiera a j. Některé jsou hezké — ale v mnohých jsou jen šibeniční fantasie. (Růže na Kriváni je moje idea, kterou jsem Fricovi sdělila dle národní pověsti slovenské.) — Prosa je též míchaná, velmi dobré a špatné. Od Frice »všední život« není vlastně nic. — »Přívozník« od Hálka sprostá řeč (á la Pravda), »Nouze novinářské* od Nerudy dobré, vtipné. »Kříž nad Petřínem. — a »Znovuzrození« (od Karoliny Světlé) tuším Hálkového ideálu — také ne mnoho. — Fantasie mladého děvčete, ale není to jádro! — Četla nejspíš Tyla, ale sloh si neosobila. Od Jana Palackého popis Sydenhanu —