pusť nám hříchy naše, Kriste dobrotivý, račiž nás posvětiti, ó mistře výborný, předobrý Duše svatý, Bože nerozdílný. — Amen spolu spívejme ke cti Pánu Kristu, v něm silnou víru mějme i naději jistou, že on nás uvede tam jako věrný hejtman, kdež mu slouží andělé na věky vesele.

Slavný pán český, Krištof Harant z Polžic, provázel svůj popis cesty do svaté země náčrtky osob a výjevů zajímavých. Podáváme ukázky jeho líčení slovem i obrazem z knihy: Putování aneb cesta z království Českého do města Benátek; odtud po moři do země svaté, země Judské, a dále do Egypta a velikého města Kairu: potom na horu Oreb, Synai a svaté Panny Kateřiny, v pusté Arábii ležící: na dva díly rozdělená a od urozeného pána, pana Kryštofa Haranta z Polžie a z Bezdružic a na Pětce atd., římského císaře jeho milosti raddy a komorníka, léta 1598. šťastně vykonaná i také pěknými figurami ozdobená. V Praze 1608.

Na str. 142. vykládá o jezdcích a koních arabských: Arabové . . . nejvíce s jízdou zacházeli, a udatní rekové na koních byli, nebo mají velmi rychlé koně a trvanlivé, k tomu zvyklé jednomu toliko obroku za den. tak že na nich, jsouce sami trpěliví a těla tvrdého, mnoho zharco-vati mohou. Jakž to kontrffekt příležící na. koni předního arabského reythara ukazuje. (Viz vyobr. č. 1. na str. 440.)

Na str. 200 líčí, jak jsou trestáni kupci s falešnou mírou a váhou. Jak pak koli mnohé handle a v velikém množství aneb počtu v těch rozdílných kotcích a po různu po městě a od rozličných národů se provozují a prodávají, však toho Turci pilně šetří, aby se ve všem každý spravedlivě choval, a míry i váhy vejsadně užíval, kdožby toho neučinil a shledán v tom byl, že falešnou váhou neb měrou prodával, ten bez milosti tímto způsobem trestán bývá: Totiž zavěsí mu na hrdlo veliký hliněný hrnec jako zvon, anebo opravdový zvon maje, vsadíc mu na hlavu čepici s vocásky, vede jej pacholík za provázek skrze nos jemu protažený a jde před ním, a Janitčár jde vedle něho tluka na ten zvonec holí, aby lidé slyšeli, že takového tudy z pokuty vedou. Potom pak když ses ním, jak kterému daleko a jisté místo uloženo, navodí, ještě mu peněžitou pokutu uloží, kterouž dáti musí: čehož na důvod tuto sem figuru položiti ďal. (Vyobraz, é. 2. na str. 440.)

Na str. 208 vypravuje o pokutě podvodných pekařů: Anobrž mnozí chodí po ulicích, kteříž pícky malé na kolečku aneb na zádech nosí, a v nich koláče, vaření a jiné věci od lahůdek jejich, zastavíce se před některým domem strojí, a teplé, jak kdo mnoho čeho chce, každému prodávají. Jakož pak takových semotam se trakujících a tulákův, mnoho a často trestcí, protože se tito domnívají, že jsouce oni dnes v jednom