že by při tom uschnout mohl starostí nebo všechno s bedlivostí tou největší v noci, ve dne, za měsíc, dva každodenně i díl, jak jsou formy velký, široký, obdílný, mělký. K tomu dříví při slívání, kde pak k tomu vychování jeden kus velký do roka sotva vzdělá naše ruka. Nad to, že jej uděláme, pod zárukou dílo máme, peněz nebeřem v celosti, nějaký díl v konečnosti, až rok na věži vystojí, teprva se k platu strojí, za tím, z čeho sebe živit, děti šatit aneb spravit stavení, dřív vzeti platu kolik spálíme kabátů, častěj obilí potravu, máslo, sejry abychom stravu měli, za peníze bérem, časem všeho nevyberem, něco zapřou, něco zvejší, zvláště v ten čas nynější drahoty, a tak hynouti musíme, že nikam hnouti sebou, mužem v patienci, mlčíme o kontribuci, jiných daněch a jhu městském, že peníz jest v stavu sedlském jistší nežli naše dílo, ačkoliv je mnohým milo, však nám kdy zřídka přichází, nebo zvony tak neschází co jiná díla mistrovská, jakákoliv řemeslnická, půl léta neb rok trvají, zřídka kdy jich užívají. Naše na sto, dvě, tři sta let bez oprávky mají svůj věk, a tak bohatnout nemůžem, více sedlák skrz každou žeň.

Sprostá k. Řemeslo jejich zvonařský každodenně co krejčovský, že se neprakticíruje, s oprávkou neprovozuje, pravda jest, však každej vidí, a na to čistě hledí, že co za rok udělají, že tím dílem vydělají vícej než jiní za deset, patnáct i také za dvacet. Spropitný nemají putak ani berou zlatej dukát, nýbrž na tucty tolarův, i také časem dukátův. Přísady všechny zvejšuji, neztenčují, než zvětšují, nejmenší kus nezahodí, všecko se k užitku hodí. Babku v zvonu v jedné ceně železnou váží veřejně, za zvonovinu stejný plat berou k vynahrazení lat. Sráží jak na staré mědi, cínu, mosazi, jak zvědí, že jest železo smíšené, mezi metal odražené. Musí bejt tím zisk veliký, mají profit všelijaký, subtilně, že jsou zvonaři bohatší nežli kundštýři, i bohatstvím vznešenější, nad řemeslníky nynější.

Malomluv. Geometriae skutek jest zvonařství, kundštu velká čest, zbuzuje k vzdávání chvály, rozmnožení boha slávy, mrtvá těla do-provádí k hrobům, i všeliké vady napravuje, hromobití, mrazy, řezy, krupobití zahání, co žádný jiný skutek, který řemeslný dovést nemůž, neb dochází k posvěcení, jak přichází jejich dílo, by tak vzáctně a v povětří bilo mocně, že od nás vše zlé zahání a škodám veřejným brání jak v poli, tak i na vojně pomáhá k vítězstvím hojně, neb skrz mordéře, jich kusy, přichází pevností o kusy, zač jim poděkovat sluší a ne hanou drbat uši, neb jest kundtšt zvuk dáti zvonu per octavam, quintam, změnu uvést v jednu symfonii a líbeznou harmonii, tak že jich více štimovat nemohou, v tom spravovat, avšak trefí na jedenkrát, že na sto let mohou trvat.