a píši a tak často při práci zadívám se na ně, zamyslím . . . zvláště dnes, kdy shlíží její ustaraná tvář, jak se probírám vetchými již, vybledlými papíry, kterým svěřovala B. Němcová projevy svého žalu, výlevy svého zklamání, žaloby na své sužovatele i na trudné živoření své rodiny vůbec. Jsou to dopisy, jež zasílala svému příteli a příznivci prof. AI. V. Šembe-rovi do Vídně, s nímž seznámila se na doporučení Mat. Klácela. Není třeba rozebírati obsah těchto listů. Jsou srozumitelně psány každému. Programu Českého Lidu týkají se výklady o vzniku a povaze >Babičky«, proč a kdy ji psala. Tu podává autorka vlastně Gonfiteor svoje o Babičce. Neváhali jsme připojiti vyobrazení mladistvé Boženy Němcové (str. 5.) a řadu vyobrazení z krajiny, kterou autorka ve své »Babičce« vylíčila, k nimž vhodný text nalezne laskavý čtoucí ve Světozoru 1897 v článku AI. Jiráska, Z krajiny »Babičky«. Tam poukazujeme na podrobnosti a půvabné líčení všeho, čeho třeba na vysvětlenou k obrázkům. Listy, jež tu otiskuji se svolením si. výboru Musea království Českého v Praze, byly od podepsaného jakožto bibliothekáře musejního zakoupeny v celé literární pozůstalosti AI. V. Šembery, od slč. Zdenky Šemberové z Vysokého Mýta pro Museum a s jejím laskavým vědomím bylo podepsanému dopřáno tuto je uveřejniti. Kromě zpráv o Babičce, proč, pokud a odkud v ní bylo použito lidové tradice z Náchodská, zachovala B. Němcová v těchto dopisech důležité názory, jaký význam přičítala slovenskému podání lidovému, jak vyhlašovala za poklad neocenitelný tradici lidu slovenského, jak horovala pro upřímné a účinné styky československé. Pozornosti zasluhuje, jak se starala o vydání pohádek slovenských, na jehož obálku, kreslenou od J. Mánesa, znázorňující noční život na salaši, musila připlatiti (jak si postyskuje) 20 fl. Viz obrázek na str. 21. A vedle všeho toho medu jak hořký pelyněk, kdy prozrazuje, že pro chlebíček sobě i rodině přijímá v nejhorší tísni místo h lid áčky v blázinci! — touží po místě učitelky v Americe!... Co tu nových, odjinud neznámých podrobností k seznání životních svízelů a děsných útrap, jež se čím dále, tím více a hrozivěji shrnovaly na hlavu již již klesající pod dojmem všech bolestí, hladu, bezpřístřeší, zklamání ... A co tu palčivých šlehů, jež rozdává při všech žalostech a náladě teskné B. Němcová všem z vrstevníků, kdo po jejím soudu zasluhovali! V dopisech jejich jako by výhled mžikový odkrývala na tehdejší osoby i poměry. Upozorňujeme zvláště na její zmínky o Jos. Mánesovi. Není třeba všeho tuto se dotýkati. Kdo čteš, rozuměj. Kde mohla otevírati srdce dokořán (na př. v připojeném na konci úlomku listu k L. Hausmannovi na Moravu), tam neváhá nepokrytě a skoro někde dosti nevázaně i laškovně a snad místy až lehkomyslně pověděti, co si myslí, co ji tlačí, hněte — plané »vlasten-čení« tehdejší také neušlo při tom štiplavé a peprné odměny.

Pokládám listy B. Němcové AI. V. Šemberovi za vážný a posud neznámý pramen k jejímu životopisu, k ocenění její sběratelské činnosti národopisné. Překvapuje, že v korrespondencích spisovatelů souvěkých, pokud měl podepsaný příležitost s nimi se seznámiti nebo získati je pro bibliotheku musejní, poměrně málo stopy nalezneme po dopisech B. Něm-