telnyeh, a nikdo si jich nevšímá; příčiny toho jsou mnohé a nemohu zde mluviti o nich. Však i Vy račte dobře znáti poměry, jenž na ně neblaze působí. »Go nám je do nich, my jich nepotřebujem, oni nás ale!< mluví mnozí. Eh, jsou to hrdé myšlénky těch pánů, my potřebujeme jeden druhého ; dobře tedy, abychom se poznávali, jeden druhého laskavě podporovali a k vzájemnému cíli pracovali. Takovouto vynašivostí urážíme jich sebecit, a pracujem do rukou té straně, která bez toho obchází jako lev řvoucí, číhajíc, kde by nás pohltila; která by ráda propast viděla mezi námi nepřestupnou! — Přiložené posílám ještě poznamenávky nářečí Domažlického, které mně vždy ještě není dosti známé ve všech podrobnostech. Mám holku tam odtud, k níž otec dochází, a tu slýchám za časté cizí mi výrazy. V Pohorské vesnici provedla jsem to lépe než v Karle, ale přec ne úplně, což jsem schválně udělala; však mnozí říkali, že i toho dosti. — Vím že podílu béřete ria našem osudu, musím tedy dodati, že nám o málo lépe vede. Ministerstvo slíbilo sice mužovi, když do Korutan šel, že~ první místo se 700 fl. dostane, jakož víte. Ale za ten rok, co tam byl obsadili pět míst, o něž žádal, a na privátní list co psal Neuvallovi, na vlastní jeho nabídnutí, nepřišla také naděje žádná, ba Štýrská direkce mu dokonce řekla, že nemá právo žádati o 700 fl., když má 400 fl, že musí po stu zvyšovat. Co dělat tedy? Měl tam zůstat ještě asi rok o 300 fl. (poněvadž se mu na kauci 100 fl. ročně stahovalo, měl vždy o 100 fl. méně) a pak snad teprv byl by dostal 500 fl. a bůhví za jaký čas 700 fl. Zadal tedy raději do pense, aby dokud ještě trochu při zdraví, službu si vyhledal. Lana mu sice slíbil, ale nedodržel slovo, nemá prý nyní nic, až dále, to je těžko čekat. Nahodila se mu přičiněním Dra. Frice dostati místo za kontrolora cukrárny (cukrovaru) ve Zdicích, prozatím na 400 fl., byt, teplo a světlo. Je to za Berounem, Bylo by to snad dobré, jenže posud nedostal ani krejcaru. Nyní se v cukrárnách vaří a posílá kupcům, ale peníze až o nový rok; v hotovosti tam kapitálu není a tak musejí úředníci čekat. To jediné, že může brát stravu na kredit, ale chudák potřebuje také na sebe, neboť musí jezdit po dvořích a celý den býti na nohou po fabrice. Mně chtěl dát pensí, abych aspoň něco měla s těmi dětmi, ale bohužel přišlo mu sice zpátky rozhodnutí od Štýrské direkce, ale jen třetina že mu patří, že se mu vojenská léta nepočítají. Pomyslete on bezprostředně vstoupil, ještě byl vojákem a už prakticiroval v kameralu, ministerstvo mu vždy již ty léta počítalo, totiž 8 let u vojenství a 25 u kameralu, tedy 33 let a ti tru-lanti to nenahlíží. Bože, Bože, kdybych jen o té notě už neslyšela, lépe každému jezditi s kolečkem, než býti pode jhem takových stuchlých, zdřevěnatělých bůrokratů ! Musel tedy chudák zase zadati k ministerstvu; ale posud nemáme odpověď, a čekám na ní jak na Boží smilování. Jestli to zase tak dopadne, nevím, co si počneme. Těch pár grošů honoráru, nikam nestačí — dám-li je na oděv, není strava a kdy činže přijde, je teprv bída. Dory chodí do frančtiny, a doma ji učím trochu literární a práce, a potřebovala by nyní právě mnoho. Jarouše chtěla jsem v létě ven poslat, je velmi slabý na prsa, a lékař radil ani do školy ho ne-