hlavně skrze Jarouše ráda. Nechodí do realky, ale do hodin průmyslové české školy do kreslení a pak do hodin modelování, což učí prof. Pope. Jarouš má hlavně ku kreslení a modelování vlohy; nevím, jestli by s tím vyžil, leá v fabrikách, ale přes tu zimu nechť se tomu učí, na zmar to není. Já jsem též velmi slabá a trpím — neobyčejná mi bolest — na hlavu. Musím být velmi nastuzena, jak se domnívá lékař; starosti a nedůstatek přispívá k tomu ovšem nejvíce. Těžce pracuju, jako nikdy; snad to jaro zase spraví! Karel je v Prusku posud, v Zaháni a živí se již sám. -— Děkuju Vám ještě jednou srdečně za výpomoc, přišlo mi to jako Boží seslání, v největší potřebě. Těším se z toho, že ste i s rodinou Vaší zdrávi. Povídal nám Josef Staňků, jak milé jsou Vaše děti. Moji srdečnou úctu Vám i Vaší choti a pozdrav dítkám. S úctou Vaše upřímná Božena. — Velká Řeznická ulice čís. 1360. — 11. prosince 1857.

Vašnosti! Neračte se mrzeli, že Vás zase obtěžuju, ale nevím si jinak poraditi. Již tomu čtvrt léta, co jsem psala panu Vukovi stranu dovolení k překladu srbských pohádek. Řeklo se mi, že je v Bukarestu u Miloše a já tam psala. Nedostala jsem ovšem odpověď, poněvadž jak jsem teprv nyní se dověděla, pan Vuk tam jen na krátké návštěvě byl. To mi Dr. Rieger řekl a radil mi, an adresu jeho nikdo zde neví, psáti a list poslati paní Kollárové, k níž prý často chodí. Poněvadž ale adressu paní Kollárové také nevím, píšu Vašnosti a doufám, že mi prokážete tu službu a panu Vukovi list přiložený odevzdáte neb pošlete. Já musím to brzy vědět, jestli mi dovolení dá, nebo né. Řeklo se mi, že si bude asi dělat výmínky a sotva zadarmo mi to dá, ale potom bych nemohla překládat; literatura je nyní moje jediná výživa a poněvadž mi nakladatel ani za slovenské, jichž jsem přece více než polovic sama sesbírala, mnoho nedává, tím méně za překlad. Kdybych ještě i s tím dělit se měla, potom bych zadarmo pracovala, což v mých okolnostech udělat nemohu. Já mohu bez, toho na dobré svědomí říci, že víc než deset spisovatelů z lásky pra dobrou věc učiním, nedbajíc na užitek. Tak to i s těmi pověstmi; Šálek tiskne 4000 exempl. a z prvního tisíce neměl již před měsícem ani jediný exemplár. Rozposlal to po celém Německu, Rakousku i do Paříže; dostal také již z Pařiže, z Itálie a Lipska komisse. Sám říká, že má dobrý odbyt a mně dává 10 fl. za arch. Korektury musím sama si obstarat, což mi mnoho času ubírá (a ještě mi chyb hodně nadělají), na obrázek, který nevypadl, jak jsem chtěla, musela jsem 20 fl. přidat a tak mne všude šidí. Nebyla bych si pomyslila, že se budou tak čísti i po Čechách. Nyní se to zase s V. svazkem opozdilo, dostali mnoho kvapné práce v tiskárně a nemohli všemu dostačit. Příští dni vyjdou dva najednou. — Nám se posud tak vede, jak se posud vodilo. Muž je sice v jedné cukrárně za Berounem, ale mají tam mnoho nepořádku a nikdy peníze; jsou začátečníci a nemohou ani úřadníky platit; musejí vše brát na kredit, tak i muž. Má dostat 400 fl., posud ale nedostal nic, a tudy, byt i rád, alespoň pár zlatých mi dát nemůže. Jsou to dva majitelova, jeden