str. 30
jej a odkudž jest) tuto mi škodu učinil, (pojmenuje: Obilé zpásl, neb štěpy otřásl, neb ryby vylovil, neb les srubal) a ty škody mám ot něho za 100 neb za 200 neb viece hřiven střiebra* (jakž jest summa v žalobě) (Řád Práva Zemského § 56.) Tehdy pohnaný takéž sě má obnažiti a ot sebe všecko otlože, má na túž dědinu vstúpiti levú nohů a má řieci: >slyšte poslové, tato dědina jest má a ne jeho (ač má k ní které právo, koho dotýkaje práva) a tohoto póvoda vdávám úředníkom Pražským ve třech stech penězích.* (Řád Práva Zemského § 57.) Tehdy póvod má řieci: >Slyšte komorníci! Jáť sem jej pohnal, jáť jej vdávám úředníkom Pražským ve třech stech penězích.* Druhé pohnaný má řieci: »A já vdávám jej v šesti stech penězích«; a póvod druhé •die: >A já jej vdávám v šesti stech penězích.* Třetie pohnaný die: »A já jej vdávám v devieti stech penězích*; a póvod také třetie die: >A jáť jej také vdávám v devieti stech penězích.< Tu čtvrté a posledně pohnaný má řieci: »A jáť jej vdávám na ohřeb,* a póvod takéž die: >Jáf jej také vdávám na ohřeb." (Řád Práva Zemského § 58.) Tuto pilně znamenaj, co jest to ohřeb? Jedni praví, že který by propadl a při svú ztratil před úředníky Pražskými, má otsúzen býti hrdla i zbožie, jako by by] již pohřeben; neb ohřeb česky vzní jako pohřeb. Druzí pravie, že ohřeb jest rok položený státi před úředníky, a ktož by jej zameškal, jiné viny nemá, než aby ztratil hrdlo i zbožie; třetie pravie, Se ohřeb jest summa těch peněz, v kterýchž se vdávají úředníkom až do dvanadstiset. (Řád Práva Zemského § 59.)*)
František Teplý:
O velkém hrdinovi Janu Sladkém.
Ve sporu chodských sedláků s neústupným Lomikarem na Trhanově vynikl až r. 1693 oujezdecký sedlák Jan Sladký, řečený Kozina. Bylť ustanoven za mluvčího deputace 7 zvolenců k císaři: Jiříka Ziky, rychtáře z Oujezda, Němce, rychtáře z Medákova, Krištofa Hrubého z Dra-žinova, Jiřího Peče, rychtáře z Chodova, Jakuba Brychty a Adama Etzla, obou z Klenci. Něco povíme o něm i zástupcích chodských.
Jiří Zika, vnuk Jana Ziky a Anežky, dcery Krištofa Bečváře z Tul-mačova, syn Ondřeje Ziky, uvádí se r. 1643 v domažlické matrice č. I.
*) Co se tuto dí o dvanadsti stech, nemůže býti správné, má-li ohřeb znamenati summu peněz, ve kterýchž se vdávají úředníkům. Latinský překlad klade: „Tertii vero dicunt, quod ohřieb est aequivalens et consimilis pe-cunia, quae in praedictis omnibus traditionibus est expressa" — (tedy vlastně 18 set peněz). Na závěrku XIV. stol. slovu „ohřeb" již vůbec nerozuměli, jak o tom svědči následující připomínka pana Ondřeje z Dube: O škody jsú žaloby rozličné, proto že jsú škody rozličné, jedny z účinka, druhé z přijmu, třetie z kázanie, čtvrté o požár neiio o pařez, o vdanie ku Pražskému purkrabí a o ohřeb (a titot póhonové poslední již tyto časy nejdu). (Ondřeje z Dube Výklad § 18.)
|
