Máchovy spisy také vycházet. Máchová poesie je pěkná, ale neutěšená, jak mi asi přisvědčíte. Ale Poldo, professor Hattala (kousavý to ale-kapitální chlap) vydá nyní na svůj náklad překlad »Igora«, to bude něco, to se potěšíte. Takový kus poesie člověka oblaží. To jsou obrazy krásnější mnohdy než v králodvorském rukopise. Ten bude vycházet v německém překladu s illustracemi zase — ale jsou to krásné illustrace! Mánes je dělá! Ta nahota nebude asi mnohým se líbit, ale pozdrav Pánbůh za, ní! — Pište mi záhy. Buďte zdrávi. Líbám Vás všecky ... (9. dubna 1857).

(Dokončení.)

Když sta pojala posly (komorníky) na ohledánie, kde sě mu škoda (na dědinách) stala, z niež pohoní: když se vzepříta (obě strany), móž jeden vdáti druhého, pakli druhý proti tomu ne v dá svého súpeře. Vdánie prvé tři sta haléřóv; druhé šest set haléřóv; třetie devat set haléřóv; vdánie v ohřeb to je, což na nem a pod nim, málo nebo vele, nebo mnoho nebo málo. To jde vše na úřad. — Když posli na dědině na dvoře, móž vdáti póvod prvé v tří stáj; tehda opět póvod na prvém poli móž dáti v šest set; takéž na druhém poli v devat set; takéž na třetiem poli móž vdáti v ohřeb. — Když by kto na ciziem plot postavil, móž komorníkem vdáti plot i když vdán prvý kól, tři sta haléřóv, a druhý minuti bez vdánie; a opět kól podle tři sta; vše tak pořád vdávati, každý kól po třem stom, a vždy jeden kól minovati. Přídruhy vše pořád, nevymiflujíc žádné, vdáti móž, o každé přídruhy po šesti set haléřóv. Veřeje po devieti stech haléřóv móž vdáti (Kniha; Rožmberská 172, 173, 174, 177, 186).

Na komorníka když vdadie k úřadu koho, poručníka-li nebo súpeře, z toho a na toho komorníka, jemuž vdán v čem, vejde v dobrém nebo ve zlém, má u něho nebo s něho vzieti až do hac. Takéž, na čemž by vjel. Proto ktož má s posly býti na dědině, vzvlec na sě což najhoršieho móžeš, a pěš jdi (Kniha Rožmberská 181).

Když by ten den přišel, ježto máta ohledati tu škodu ta komor^ niky: tehdy ten póvod (nebo jeho poručník) na tom miestě má jich dočkati na koni. Á když by je uzřel, má s koně sliésti a má ssebe kuklu snieti a meč otložiti, plášč i jiné ruch o ssebe svléci, až po pás. Pakli by toho neučinil, tehdy ten koň, meč i to rúcho, v čemž by jej zastihli na koni, má spadnuti na komorníky ty.

A když by jich dočakal obnaže se a pohnaný (neb jeho poručník) tu stál: tehdy má vstúpě nohů pravú na tu dědinu řieci: 'Poslové slyšte, že tento (ukáže naň t. j. na pohnaného prstem a pojmenuje