prací jest na obraze, č. 43 označeném, na sedmi hlavách vyznačeno postupné vázání šátku hanáckého od Tovačova.

Chceme svým časem podati podrobnější studii srovnávací o vázání šátků alespoň na Slovácku a na Hané. Dnes podáváme čtenářům ukázky některé ke studiím těm, Obrázek dvou děvčic z Boršova u Kyjova (str. 39) ukazuje vázání šátků kroje kyjovského. Děvče v kožíšku má šátek za-rejděný (uvázaný-) po nedělnímu, t. j. s konci dolů visícími. To jest ješlě upomínka na šatky, jichž konce v neděli tak dolů visívaly. V den všední a k muzikám, aby nepřekážely, vázaly se kolem hlavy, a tak jest to i u šátkův dosud. Druhé děvče má letní a všednější bílý šátek pod bradu, jemuž na Kyjovsku říkají »šatka<, na rozdíl od červeného květovaného šátku »tureckého«. Zase upomínka na šatky! Obrázky ze Zlechova a Jalubí (str. 40-1) ukazují nám vázání šátku s konci kolem hlavy. Kroj Jalubský a Zlechovský jest, jak viděti, dosti podobný, ale vázání šátku jest jinačí: v Jalubí u Velehradu pevné, ke hlavě přitáhla, ve Zlechově volnější a tudíž větší. Žel, že na Hradišťsku, tedy i v Jalubí a Zlechově začínají děvčata ponenáhlu šátky, tak malebné, odkládati a užívají šátků pod bradu! Tak začal úpadek kroje i na Hané před 40 lety.

jaký jest jejich rozum 1587.

Svíce v písmě svalem za slovo Boží a příklad života se rozumí, a potom i památka, jakož Bůh připovídá, že Davidova svíce neuhasne, to jest památka jeho v rodu jeho a synech jeho sedících na stolici jeho.

Svícen v zjevení svatého Jana rozumí se sláva a důstojenství města, jako když dí: »Přijda k tobě rychle a pohnu svícnem tvým s místa jeho, t. j. zbavím město tvé .slávy jeho.«

Zákon, že odplacuje neb raději odplatu připovídá za konání skutků dobrých. Tohoto slova ne vždycky uměli vykladači klásti v zákoně, nebo někdy lex se vykládá zákon, někdy pak právo nebo moc. Mulier alligata legi viri, žena jest pod mocí muže.

Závěť. Slovanský zákon od toho zavítaj to jest přijď z milosti, jinak za vetu, veta za vetu, to jest jedno za druhé, odplata za dobré činění.

Blahověští, evangelium, od Boha, to jest dobrověští, zvěstování, nebo dobré věci zvěstuje. A toho slova po dnes slovanský národ užívá. Naši pak nechtí než řecky evangelium jmenovati, ješto nevědí co mluví, ale že se novinka vždycky líbí, protož toho se chápají rádi.

Blahověšt, evangelista, nebo dobré věci zvěstuje.

L i c h o v ě š t í, cacangelium, od licho, to jest zlé a věští. Všeliké učení nepravé lichověští slově.