Víra od víru, to jest věci kolem běžící, nebo.vír jest jako nějaká koule zouplna dokonalá, počátku ani konce nemaje. A protož také ospravedlňuje, to jest díl spravedlnosti přidává. Naděje také ospravedlňuje, láska také, a tak sama víra neospravedlňuje, neb spravedlivý z víry živ jest, tehdy musí prve jinou spravedlností spravedliv býti, chce-li z víry živ býti. Nebo kdyby sama víra ospravedlňovala, co by jiné ctnosti svaté činily, a bylo by učeno raději: hříšný z víry živ jest, anebo nespravedlivý z víry živ jest.

Naděje od nad dílo nebo říkáme: Děje to jest, dělá . . . děje. Tehdy naděje od nad děje, že odplaty očekává věcí nežli jí naše dílo dobré zasluhuje.

Láska od lidská, že lidé ji ku Pánu Bohu a svým bližním míti mají. A ta nad jiné ctnosti svaté převyšuje, ospravedlňuje a když víra a naděje zhynou, ona věčně zůstane, nebo Bůh bude své v nebi věčně, a oni jeho také milovati.

Spravedlnost od práva, že podle práva a z práva pochází. Spravedlnost jest veřejné jméno a obsahuje v sobě všecky ctnosti svaté, které se mohou jmenovati.

Pravda, že právo dává, nebo pravě dává.

Právo, že má býti pravé, a pravidlo všem, kterak by se měli jedni k druhým chovati v společném obcování.

Pravidlo od pravení to jest ukazování, nebo podle něho se řídí a spravuje ten, kdož ho užívá. A protož duchovní práva canones, latině regulace a česky pravidla se jmenují.

Hájemství nyní říkají hojemství, ale zle; hájemství od hájení, že se chce podle práva hájiti a obrany, proč by neopovídat měl, klásti.

Rozepře a pře, controversa, lis, contentio od rozpor.

Žádost od záhy, žaži, to jest od hoření a palčivosti, že člověk stoje o něco hoří chtivostí. Nyní se vůbec naučili německy vinš, nežli česky žádost říkati.

Ž á h a též palčivost slově od toho, jak říkáme, ať nás nezže věčný plamen.

Žáza matky dětem říkají. Žáza to jest horké.

S m á h a smažiti, to jest páliti, připalovati. A tak smáha je připálení. Protož ono písmo conteriatam eónscientiam habentes, majíce smáhu na svým svědomí má po česku vlastně zníti. Nebo : cejchované svědomí jest po němečku a ne po česku položeno, a m^ Cechové říkáme vůbec má smáhu na tváři. Tehdy můžeme i svědomí říci.

Žížala též od žaži a zažžení, A tak všecka ta slova žáha, žáza, žádost, žízeň, žížala od jednoho počátku jsou.

Vrute po Chorvatsku horko. Odtud ves Vrutice, Vrute od vření, že vře, to jest čas neb povětří hoří, jinak parno.

Pražma od pražiti, péci. Rusové pražma jmenují hody.

Vrémě čas Srbi, kteří pod Turkem jsou, jmenují a v slovanském zákoně se tak nachází od vření.

Čas jest částka času; v slovanském jazyku hodina tak slově.