Č a s 1 o v e c, horologium, nebo čas to jest hodinu vyslovuje.

Žezle po slovansku berla, prut se tak jmenuje. A my Čechové říkáme : co žižleš to jest co řežeš. Tehdy žezle jest věc uřezaná a dítě cumel žižle.

Síla, jinak moc; devětsil, koření nebo bylina devíti mocí.

V š e s i 1 všech mocí, neb barev kámen drahý, který slově řecky topazius. Toho kamene jsou moci tyto: jest najdražší mezi kameny zelené barvy, všecky barvy má, předně pak zlatou a nebeskou barvu, to jest ohnivou, zvláště když slunce na něj svítí, všecka drahá kamení převyšuje v blesku. Žádný drahý kámen není pěknější na pohledění, který jestliže chceš chlechtiti nebude pěkný, necháš-li ho v své váze pěknější bude. Jest také mezi kamením drahým najvětší, nebo čteme, že jest z něho byl obraz čtyř loket zvejší učiněn. Toho kamene všesila jest moc uzdravovati nemoc, jež jest při každém měsíci, pošetilost. Smutek odhání, hněv spokojuje, krev stavuje, proti škodnému pohnutí a ztřeštění mnoho může, horkost vody udušuje a nedopouští náhlé smrti přijíti na člověka. Láska ty věci duchovně má.

Řuhlík to jest řeřavý uhel, nebo uhlík. Garbuneulus kámen velmi drahý v noci jasněji nežli ve dne svítí, a paprsky vypouští z sebe jako uhlí řeřavé. Duchovní síla to jest snesitedlnost nešťastných příhod a věcí se skrze něj znamená.

Rozum v slovanském se nachází rázům a tak vykládá odkud slově, nebo um v slovanském jazyku jest mysl, tehdy rozum od rázu a umu počátek svůj má, to jest paprslek mysli. Od umu umění, úmysl, a umínění pochází. Um latině intellectus, rozum ratio.

Smysl od mysli, že z mysli; jest jích pak pět v počtu.

Zrak, odtud zření, zřítedlnice, zřetedlnost.

Sluch, posluch, poslúchání, slyšení, stojí na posluchu.

Čich, cítiti ; co tam cítiti jest, citedlnost.

G h u ť chtivost, chtíč, choť. Sto choceš, co chceš Rusové říkají.

Hmat pátý smysl odtud hmotnost. Materia.

Podstata, že pod případky stojí. Substantia.

Bytnost, byt, essentia, ens, bytedlnost durabilitas.

Případek, accidens, cuius esse est substantiae inhaerere při velebné samé svátosti. Accidens est sine subieeto to jest případek bez podstaty a to jest, co říkají Čechové spůsob pod obojím spůsobem. A ty spůsoby jsou toliko znamení chleba a vína nepozůstává. A protož spívá se sub diversis speciebus signum tantum et non rébus latent res exi-miae; pod rozličnými spůsoby znamením toliko a ne pod věcmi kryjí se věci znamenité totiž pravý Bůh a pravý člověk Kristus, duše jeho, tělo a krev jeho.

Spůsob tehdy jest, jenž působí se, aby nětco bylo modus figura accidens.

Působ, agens, jenž působí, aby věc byla k své celosti přivedena, to jest dávají bytnost.