že neustoupí druhému dost moudrému, učenému, pro pejchu a jejich hrdost, na tomto slovu mají dost, neb tak činí, jak pravím, neb jak hloupý sprosták míním. Manželky jich obchod lepší mají neb kůži hebší, to jest, že k všemu jemnější jsou ženy, opatrnější, a ty shanobit umějí, že tvář svou líčidlem mějí.

Malomluv. Čeho pochopit neumíš, zle vykládáš, hůřej míníš, dotýkáš na cti a lehčíš, v potupě jiných dychtíš bez průvodu a svědomí hned ne všechno mít v duméní, neb řemeslo jedno každé v cizích zemích, i isiké zde ňákej užitek musí mít, nemajíc práce, darmo jít. Jestli sem kus tam hází, všechno k užilku přichází, ten, jenž při krájení sedí, do rukou, co do kněh hledí, slepýho k tomu nesází, ví, co k čemu jak přichází, když se flek jeden k druhému, by přišel rovný k rovnému, jeden tenký, druhý tlustý, nýbrž byly oba hustý, sklepat i natáhnout musí, co přibylo, kam ty kusy obkrojí a pryč zahodí, jaký odtad budou hody? Smradu se ševpe neštífí páni, officíři, kvítí v rukou mají neb balzámy, tím čuch svůj se smradem mámí. A proto do rukou hledí a při ševcích rádi sedí, když nakrojí, co jak mnoho potřebují, ihned všeho ostatek odnésti dají i při nich častěj sedají pro ňáké své vyražení, k tomu berouc i své ženy v špásu, v smíchu trvají a čím se vyrazit, mají. Když švec povolán odchází k stolu a než zas přichází, v pokoji třebas i tovaryš zůstal, o tom však dříve víš, víc se mu kůží nesvěří, ač on k potřebě vyměří. Aby pak švec některého k dohlídnuli vyslaného mohl pro pivo posílat, z kůže krájet, jak chce dělat, to jistě ten nejsprostnější nedovolí v čas nynější, vědí, kterak trestat páni umí nedbalce poddaný. Můž se někdy kus vyprosit, než jak ho umí ven nosit, chytré jest pohlaví ženské

0 funt chytřejší než mužské, ze špásu všechno přestará, i co ševče zástěra. Před tím vždycky někdo jiný, že švec neví, co ten míní, po světnici sem tam chodí, do rukou v posledním hledí jako sokol, jako argus, není. možná odhodit kus dokoná tomu, který svou čest, pověst nese poctivou. Kdyby některému sládku, aneb hloupému sedláku starý mezi kusy nový nastrkat měly i starý, to se nedá dělat jistě, hned jest to dílo nečisté, staré černé a světlejší nové; nyní jsou správnější, než umíš malovat sládky, lejky anebo sedláky. Na stokrát obrátí střevíc div že se nezláme

1 víc, ohybuje, proti slunci hledí, nebohý jsou ševci, i skrz barvu se rozezná vlk, co jest srnec, zvěřina. Go se tkne jejich manželek šacení, poctivých dítek, k tomu jest prostředek dvojí i víc nežli třebas trojí. Mnohá skrze svou pobožnost od Boha vyprosí hojnost, jiná k všem stavům chováním, vhlídností, posluhováním, skrz ctnostnou accomodaci, co službu ňákou poddací, že ji pro tu ctnost vyslyšet, nemůž ji v prosbě oslyšet, čeho koliv ona žádá, zapůjčí, odpustí i dá, a takové zakládání v řemesle, jest pomáhání. Čím ševcová jest vzácnější, v postavě ušlechtilejší, v očích, slovích líbeznější, tím každému příjemnější, své dílo též odbytnější jest táž pro muže živnější, a když manžel jí pomáhá, nápodobně tím se zmáhá, že skrze svou opatrnost mají statek, živnost, vážnost. A protož zle nevykládej těchto příčin, než v nich skládej průvod bohatství i statku, tak věř, nejinač jest vskutku.