| | str. 58 
 dopadlo vždycky bledě, a zkrátka text se mi vymanil z fanlasie skoro obratem ruky a právě tak vznikla melodie. Zpívali jsme ji potom na svých večírkách cum applausu — a stala se majetkem nás všech< ... Bylo to tedy v Domažlicích mezi studenty a kollegové novou píseň roznesli hlavně po jižních Čechách až do Prahy. Je to zkrátka potvrzení staré pravdy, že českou píseň lidovou udržoval, rozmnožoval a rozšiřoval hlavně český študent, pěvec nadšený a neúnavný !
 Poznamenávám ještě, že celá sbírka Řečických písní s klavírním průvodem pro koncertní potřebu již jest v tisku a co nejdříve dostane se do rukou širého kruhu milovníků naší lidové písně.
 Psáno na Kladně, v Kročehlavském pivovaře, 24. září 1906.
 @NZ@Časové zprávy
+ František Bartoš zemřel 11. června 1906. Český Lid řadi od 1. ročníku školního radu Fr. Bartoše mezi své spolupracovníky a své .příznivce. O každé práci jeho, zvláště vydané v knize i po časopisech, postupně, jak byly vydávány, jsme referovali. Jeho životopis i s podobiznou jsme uveřejnili a 6. ročník Českého Lidu jsme věnovali jako svému nestorovi, učiteli a zakladateli lidovědného studia u nás. Šlechetný, ctihodný pracovník dochází nyní na všech stranách uznání, oceňují se jeho zásluhy a význam v článcích po časopisech. Chceme jeho památku oslaviti tím, že uveřejníme vzpomínky na něho a jeho dopisy, které v důvěrnosti psával redaktorovi Českého Lidu, kde líčil svoje dojmy, kreslil svoje plány, posuzoval a chválil i káral, jak to poctivá, dobrá duše cítila Nikdo by nemohl tyto dopisy tak provázeti výkladem, jako podepsaný, jenž byl v přátelských, upřímných stycích se školním radou Bartošem, jemuž pokud se týče úsudku v oboru lidovědy československé, snad jedinému bez oklik projevil svoje stanovisko, svěřil se, co ho bolí. Z duše se mu protivila zejména přetvářka, s jakou se jeho spisy a jeho práce posuzovaly. Doufáme, že listy jeho budou vítaným příspěvkem k dějinám literárním nové doby vůbec i zvláště k dějinám lidovědného studia u nás.            R. *   Vavákovy Paměti, bohatý pramen k seznání života lidu českého ve stol. XVIII., tiskne v úhledné úpravě   a s výzdobou vhodnou, obrázky, vdp. Jindř. Skopcc, adjunkt kapitulního archivu svatovítského. (Měli jsme příležitost nahlédnouti do prvních archů, jež obsahují léta 1770 a další.) Téšíme se, až budeme moci podati zprávu o vydání I. dílu.    Zbt.
 *   Člověčí sádlo lékem r. 1895. Opisuji z originálu (místo a jméno vynecháno):    >Čís.   187.   Potvrzení.   Nížepodepsaný   obecní   úřad   tímto v pravdě stvrzuje, že holka Václava Kováře z ...   8 roků stará,   stůně na padoucí   nemoc,  pro   kteroužto   nemoc  žádá,   by prodáno   bylo   sádlo člověčí   z lékárny P .  . . .    Obecní úřad v . . . .,   dne 6. dubna 1895, .... starosta.    Pečeť obecní.-    Č. Zíbrt.
 
 
 | 
 |