str. 61
vykonali jej Dr. A, Podlaha a Ed. Šitler; národopisu všímá si popis také. (Viz Č. L. 1902, str. 157.) Co dosud na Sedlčansku pro národopis bylo vykonáno, obsaženo jest ve Vlasákových místních dějepisech, Českém Lidu, Rol. Listech polit. okr. sedlé., Hlasech od Blaníka a v zaniklém časopisu Tábor. Z prací samostatných zaslouží pozornosti národopisné črty f P. A. Lega (Č. L. X., 251 a N. V. Č. I, 186). Doufejme, že oba mladí, nadaní pracovníci, Jos. a Miloš Vystyd, kteří v poslední době s takovým úspěchem chopili se studia lidovědného na Sedlčansku, jak svědčí řada zdařilých příspěvků v Českém Lidu i jinde uveřejňovaných upraví pokračování záslužné práce svojí v soustavný, vyčerpávající popis Sedlčanska po stránce národopisné. R.
@NZ@Směs. o
* Čistění hvězd. Svatovítský rukopis, vyd. Ad. Patera (Památky staré literatury české, vyd. Matice Česká, č. 9), v Praze, 1886, Alan, v. 859-61, str. 32, ze stol. XIV.: >Jedna divná věc pak bývá, toho sprostný lid pak užívá, mní, by hvězdy sě čistily, aneb na spadení byly...* Zbt.
* O morách. (Z Klatovska) Olstaví-li matka děcko, nemá mu již dáti píti. Učiní-li tak, stane se z děcka mora. Takové mory chodí a rdousí lidi za nočního spánku ; sednou prý jim na prsa a dusí je. Stará Dobšová jak usnula, už ji mořila mora. Dala si tedy do postele sekeru, myslíc, že jí to pomůže. Nic plátno ! Poradila jí jakási stará kořenářka, aby vzala tři husí brka, dala do svěráku a svírala. Druhý den ráno že si k ní přijde vypůjčit nějaká osoba něco ; přání tě osoby musí vyplniti. Má prý si dobře všimnouti té ženy, zda-li má odřeny tři prsty; to prý je ta mora, co ji rdousí. Učinila, jak jí kořenářka radila, a hned po té brzy ráno přišla hrobařka žádat o tři sirky, že nemůže »rozdělat« (roztopit). Dobšová vyhověla jejímu přání a při tom tázala se jí, proč má prsty zavázány? >I odřela jsem si je W odvětila nevlídně hrobařka a odešla. Od té doby Dobšová měla od mory pokoj a vysvobodila prý také hrobařku »moru«.
Engel Pantaleon.
* Duše v holínku povřísli. Na Slovácku se věří, že v suku každého povřísla jest duše, která čeká na své vysvobození. Šel jsem s p. M. a jeho 70tiletou matičkou pí. G. v Kyjově. Najednou stará paní zvedla suk s povřísla a pomodlivši se »Otčenáš«, rozvázala suk a zahodila ho. Každý prý, kdo suk rozváže a pomodlí se »Otčenáš<, vysvobodí jednu »dušióku« z očistce. Vysvobozená duše řekne prý svému vysvoboditeli: »Pánbu zaplať!« Hospodáři i hospodyně na Slovácku rozváží ihned suk na povřísle, kdykoli ho najdou. František Viktorin.
* Proti zapomínání recept. »Abys se něčemu nauce, nikdy nezapomněl, usuše jazyk dudkovy na slunci neb v ohni, potom zetři a pij smíse jej s vínem« — radí rukopis v bibliothece Musea král. Českého, sign. III. F. 53, 1. 48 a (stol. XVI.). Zbt.
|
|
