Předchozí 0068 Následující
str. 65
Dr. Čeněk Zíbrt:

Jak se dívala Božena Němcová na lidové podání v »Babičce« a v slovenských pohádkách.

(Dokončení.)

Božena Němcová ráda psávala i v dopisech obsahu prosebného, žalostného*) o své tvorbě, o své sběratelské činnosti a zvláště o »Ba-bičce«. Dojímá čtoucího, že třeba mezi řádky a bezděky libovala si ve výkladu, jak »Babička« vznikla, na jakém podkladě a co chtěla v >Babičce« zachytiti z lidového podání, z upomínek dětských. Vysvítá to z dopisů, již uveřejněných v čísle 1., a vysvitne to i z dopisu jiného A. V. Šemberovi, který dodatkem tu otiskuji k dopisům předchozím z r. 1855: Velectěný příteli! Velice mi divno bylo, když jsem tuty dni od pana Vrtátko slyšela, jako byste si stěžoval byl, že jsem Vám nepsala, zdali ty poslední peníze dostala jsem, čili nic. — Hned jak mi je pan Vrťátko odevzdal, psala jsem Vám, a děkovala se Vám i panu Doležálkovi; o pravém dárci jsem pomlčela z jistých příčin. Ono se zhusta stává, že listy naše čtány bývají i od lidí, kterým nepatří, tím vědomím člověk také psává, ale je to nehezky od těch lidí, když listy oni po přečtení na místo neodevzdají. Můj Bože, jestli i oni v nich ničehož nenajdou, co by je zajímat mohlo, ten, komu list patří, přece něco najde, není-li pravda? — Odpuste tedy, moje vinna není, jako bych nevděčná byla; — však jsem už nejednou z hoře uvedené příčiny do podezření nezdvořilosti padla. — Srdečné, vroucí díky za všecka, Vaším přičiněním mi prokázaná dobrodiní! Nemusím zajisté Vám se omlouvat, zdali jich hodná, či nehodná jsem. — Ráda bych Vám psala něco potěšitelnějšího o našich okolnostech, bohužel ale, že nemohu. Vše v starých kolejích; Bůh milý ví, kdy se ta věc rozhodne a skončí! Můj muž dostal dovolení, odebrat se do Prahy, a zde ukončení procesu očekávat; předešlý měsíc přijel. Myslila jsem, že bude pro nás lépe, ale naopak. Pro nás nemám víc od něho, než jsem měla dříve, příspěvky však leckteré, jež mi známé na stravu poskytly, odpadly. — On, nejen že zde pro svoji osobu víc spotřebuje než tam, ale nemá ani za ten peníz tu stravu, co v Uhřích, nepočítaje hostinnost, které tam účasten byl. Co nejhoršího ale, že tam alespoň nějaké zaměstnání měl, a zde pražádné nemá.


*) Zíbrt, Z dopisů Boženy Němcové. Květy XX. 1898, II. díl, str. 54-69.

Předchozí   Následující