Celý den sedí tedy doma, čte a kouří, zlobí se na celý svět, laje a žere se. Tím ovšem překáží mně v práci, an nemám byt tak pohodlný, bych se oddělit mohla. Přátelé, to znáte, že se člověka v takovém postavení, jako je on, vzdalují, a to ho též bolí. V Uhřích necítil to. On je ctižádostivý, hrdý, ale tu hrdost nemá, nad podobnými nesnázemi, předsudky nad slabostí lidskou se povznést a mít shovívavost. — Jsem dílem vinna sama, že sem přijel, protože jsem ani o polovici svých nesnází duševních i tělesních vědomost mu nedala, aby se více netrápil. Když psal, že přijede, nebylo již kdy, bych mu to vymluvila. — Je to z mnoha, mnoha ohledů nedobře, že přijel sem. — Vyšetřování je ale zcela ukončeno, a jen se má rozsoudit; an to přes pět měsíců (pomyslete), co ukončení ústního vyšetřování z Ďarmot odeslali, mohlo by se již bylo čerta . . . rozsoudit — abych z hrubá mluvila. — Věru, kdyby andělská trpělivost byla, konečně se zvrhne. Prosím Vás, buďte tak laskav, poptejte se trochu, zdali se něčeho dovíte. Snad by pan Vosláček byl tak dobrotiv a poptal se ? Byly prý ty akta i u justičního ministerstva; proč to asi? — Doufáme, že se to nyní přece již ukončit musí, buď si již tak nebo tak. Jestli se to nedobře proň skončí, mohl by se po privátní službě ohlídnout, byly by nyní u Kleina nejspíše jaké k dosažení, ale dokud neví, jak s ním ti pánové naloží, nemůže ovšem ničehož podniknout. Ještě Vás prosím o jednu raddu a spolu prosbu. — Jak mne znáte, mám poněkud schopnosti k literárním prácím, mnohem ale více dobré vůle a přičinlivosti. Když k obojí přibude ještě více zkušenost, rozsáhlejší názor světa, doufám, že prospěju ještě mnohými prácemi národu mému. Alespoň je to moje touha jediná, a cíl můj! Síly cítím v sobě dost, co mně ale mnohdy ochabuje, jsou jisté poměry — fjež se psáti nedají) — a materielní prostředky. Kdyby poslední lepší byly,, první bych též tak trpce nenesla, jako je nesu. Ráda bych cestovala — a sice letos do některých krajů Slovenska. Tren-čin, Liptov—Turčany, Oravu, Zvolen—Hont—Novohradský kraj, to by byly první, které bych si přála seznat. Cíl můj je, poznat co možná život slovanského národu a vylíčit ho věrně, pravdivě, jak je. V Perlích, v Babičce (jak vyjde, osmělím se exemplár Vám odeslat) poznáte, seč jsem. Já se přeceňovat nechci, ale to vím, co se týče poznání národního života, národní poesie a ř e 6 i, že by žádný muž tak ji nevyčerpal — nechci říci snad nepoznal — jako já. Jsou jisté věci, které jen oko ženské poznat může, do všech tajností domácího života nedá se cizinci nahlídnout, ba vím, že ani domácím mužským ne. A na Slovensku, jak i Vám dobře známo, leží ohromné poklady, o jichž dobývání se nikdo nestará, alespoň ne v té míře, jak by se mělo a mohlo starat, a to ne na pravých místech. — Menší děti bych si zaopatřila, aby mne na těch několik měsíců nepohřešily, a Karel bez toho celý den v práci, a nyní ani doma spát nebude. S mužem se to ten měsíc snad přece rozhodne, aneb zprávu nějakú dostáném, jak to bude. — Vše bych si spořádala, bych mohla tři, čtyry měsíce být z domů. — Jedná se mi jen o prostředky na cestu. Vrťátko můj úmysl velice schvaloval, a každý;