Palacký sám řekl, že by mi dal na cesty, kdyby nyní tolik měl — ale co mi je to platné, chtít a chtít, když není skutek. Kdyby tu byl Hanuš Kolovrat, šla bych k němu s Vrťátkem, on je s ním dobře, a když se mu prý rozumně věc vysvětlí a přednese, rád udělá, co může — ale je ve Vídni a písemně není s ním nic, když osobu nezná. — Něco by se dalo zde stlouci, ale to by nedostačilo. — Já pro svoji osobu jsem zvyklá skromně žít, tedy bych nepotřebovala mnoho, ale přece bych některé potřeby na cestu musela mít a povozy tam mnoho peněz stojí, myslím, že bych 300 fl. musela mít. Snad ale by zatím jen polovička být mohla, a polovic se mi v některém městě později vykázat. — Kdybych dostala peníze k vypůjčení bez ouroků, troufala bych si za dvě léta je splatit, až bych práce svoje vydala. —¦ V Němcích by se už našel byl takový člověk, který by podobný výtečný úmysl podporoval, ale xi nás není pro nic energie. Jedná se mi jen o první cestu, na ostatní si vydělám; neboť je to můj pevný úmysl každý rok na čas cestovat. Ach, kdybych co muž jít mohla, nikoho bych neprosila o podporu, ale to nejde, já bez toho dost zkusím, ale to vše mne neodstraší. Já ovšem mluvím, jako bych měla contrakt se smrtí, že si pro mně nepřijde, nuž ale, na to nesmí člověk ustavičně myslet, dost času, když popadne za chřtán. Já vím, že ste přítel můj, že mne znáte, a úmysl můj za přepiat.ý držet nebudete, proto se obracím k Vám; poraďte mi, kam se obrátit a víte-li takového šlechetného podporovatele našich národních snah, který by mi ruku podal k tomu cíli, nuž tedy Vás snažně prosím, promluvte za mne slovo. Vy znáte, co nám třeba, znáte stav Slovenska a Slováky; snad by moje cesta i mnohých jiných prospěchů měla, a mnohý kámen odvalila, který překáží sblížení. Skrze pas, myslím, že by se mi překážky nedělaly, udala bych příčinu dílem zdraví, dílem studie, a ucházela se oň u samého místodržicího.

— Kdyby možná bylo, ráda bych na počátku června jela. — Abyste o tom nemluvil, jen kde by potřeba kázala, to myslím, že i bez mé žádosti byste učinil byl! — O Klácelovi ani muk; před velikonoci jel skrz Brno známý, poprosila jsem ho, by se zastavil u něho, doufala jsem, že takovou cestou se nebude bát, psát mi, ale on neměl ani tenkráte upřímného pozdravu. Jen můj obraz mu ukázal. — Podivný to přítel! — Když mi rozpadnutí našeho přátelství napadne, skoro ho nenávidím — ale on je přece k politování. — Nyní dává prý hodiny, jež mu bohatě platí — stává se skoupým i pro svoje potřeby, by naschromážděl 20,000 — když loterie klame, — co pak, nevím, kdo ví jaké ideii mu zase hlavou brousí. — Literárních novin mohla bych Vám psát dost a dost, ale ještě více klepů. — Zdejší literáti jsou odděleny ve více stran, než bývají parlamenty, a jako někdy ve francouzském conventu, tak ostře jedna proti druhé stojí, ba někdy se jako v maďarském sněmu perou a pohlavkujou. Někdy přilítne také pohlavek až z Vídně. — Jen kdyby z těch bojů pošlo jaké vítězství. Moje rodina je tak dalece zdráva a doufám, že i u Vás tak bude. Vyřiďte od nás všech srdečný pozdrav milé choti, dítky líbám. — Pište, prosím Vás, záhy. S úctou Vaše upřímná přítelkyně Božena N.

— Od mého muže Vám i dobrým známým uctivý pozdrav! — 184/555.