Srovnáváme-li obsahy dopisů B. Němcové, překvapuje nápadná shoda někdy, jak spisovatelka skoro doslova líčí rozmanitým adressátům svoje zoufalé postavení, odhaluje hořkosti a žaly svého trudného života a zároveň skoro doslova opakuje, co si myslí o své činnosti literární a (to nás zde zajímá) jak posuzuje vznik »Babičky«. S listy A. V. Šemberovi, uveřejněnými na str. 18. a 20. v č. 1. Č. Lidu, shoduje se skoro doslova, co skoro současně píše svému příteli Drovi Janu Helceletovi o »Ba-bičce*:*) »Dostaneš po poště j>Babičku<, dva sešity zatím. Pospíšil boje se, že bude kniha v celku drahá, vydá ji ve čtyřech sešitech ... i nu, mně je to jedno, jen že mrzuté to zdlouhavé vycházení. — Ráda se podivám, jakou mi ty kritiku o té idylle pošleš. Hynek mi již poněkud řekl, v čem jsem chybila, a já sama též, čtouc to nyní, chyby vidím, ale k opravení již pozdě. Budoucně budou snad práce moje dokonalejší; je to první větší práce a neměla jsem vždy ani pokojné mysli ku psaní. Po Hynkově smrti, když na mne všechny těžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za přátely držela — vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem ve spisech svých lístek, na němž poznamenán byl plán k »Babičce« již od tří let! Čtu s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fáta morgana začne tu přede mnou vystupovat hezký obraz malého údolíčka do nejmenších podrobností a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž babička hlavní osobou. Nemohu to ani povedít, jak mne tenkráte vzpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utěšených dob mládí, mírnila, těšila. S chutí pustila jsem se do práce; libost moje na osobě babičky je vinna, že jsem na ostatní osoby méně se ohlížela a tak je nelíčila, jak by se patřilo. Také panuje v Babičce přílišná leckdes rozvláčnost a mnohé, mnohé ještě chyby má, ale jak jsem již řekla, po druhé s něčím lepším se vytasím.*

Studium lidového podání československého lákalo B. Němcovou k srovnávání s lidovým podáním slovanským vůbec, zvláště s ruským. Tato stránka literární činnosti B. Němcové není s dostatek oceněna, poněvadž stopy její jsou roztroušeny zatím jen po rukopisech (poznámkách, náčrtcích ku pracím a pod.). Podávám tu doklady z literární pozůstalosti Fr. Lad. Čelakovského a Mart. Hattaly v bibliothece Musea král. Českého. Vysvitne, že oběma Němcová dodávala výpisky, záznamy písní slovenských, obdobné varianty z ruských sbírek a pod. A opět se tu opakuje týž zjev, totiž, že podávala oběma záznamy a výpisky stejné, obdobné i totožné.

Mezi lístky nalezenými v Sacharově sbírce ruských písní ITfecHH pycCKaro Hapo^a, darované od p. prof. Dra. Jar. Čelakovského z majetku F. L. Čelakovského, jsou tyto poznámky: