Matouše Benešovského Philonoma Knížka slov českých vyložených, odkud svůj počátek mají, totiž, jaký jest jejich rozum 1587.

D o r o h a, my říkáme dráha, cesta; u Rusů se jmenuje každá, u nás pak toliko mezi ploty.

S o b a k a, pes. Sobačice, tísta, hodka, suka.

B a t ě k, otec, bátko otče.

Dočká dcera.

Bis čert. Rusové lají jeden druhému : bisi v tvojí matery r= čerti v tvé mateři.

Jebák; toto slovo jest ohyzdné u Rusů. . . . Protož velmi Špinavě a zle se říká ....

Balamut, lhář. Sto ty balamutíš: co ty lžeš? V Bílé Rusi poddaný svému knížeti řekne: Spodaru kněze nelži, pane kněze neklamaj.

H a r á z t, herež, hýře, dobře: čiharázt, dobřeli.

P e t o c h slepice, od slepoty česky.

Posoch berla. Protož u nich přísloví jest. Dvořanju sloužit, po-soch u lese rostět, to jest: dvořanju slouži a za tím pro něho v lese berla roste, aby s ní chodě v starosti žebral.

Suda sem. Chudý suda poď sem ; chodi do mene, poď ke mně.

Hoduj se, jez; hoduj se spodaru, jez pane! Za try hody, za tři léta.

Mužík, sedlák poddaný.

Brašno, slovanský pokrm, u nás brašna. Mošna však má slouti nošna od nošení.

Vrah. Řece hospod hospodovi mojemu, šedi v desnují moju don-deže položu hospodovi vrahy tvoja podnože nohami.

Š í b a 1 od šíbání to jest klácení; šíbati se, klátiti se jest nařčlivé slovo, verbero verberonis.

Šibenice od šíbaní jako i šíbal crux patibulum.

Tajn, plot, tajniti, krajti, odtud tajný, tajemství; tayn přikrytý plot.

S m a k polsky, drak. Drak jest latinské slovo draco.

Skála, kámen v jeden rozum se pojímá. Ona řeč: »tu es petra et supra hanc petram aedificabo ecclesiam meam«, má česky býti takto: >Ty si skála a na té skále vzdělám církev mou.« O toto písmo tahají se bludní velmi divně. Někteří praví, že syn Boží sebe rozumí, jiní víru. Ale jest to oboje proti smyslu syna Božího; nebo ačkoliv syn Boží je skálou pevnou, však toho jména uděluje i učedlníku svému. Nebo židovsky jest ho pojmenoval cephas, kteréžto slovo dobře Řekové vyslovili