svým jazykem petros. Česky pak překladač nehledě smyslu vyložil leda-jaks. A protož ani víra se tu nerozumí než důstojenství najvyššího kněžství a vladyctví. Vzdělati pak církev na tom důstojenství nic jiného není, než člověku křesťanskému poručiti outočiště své míti k důstojenství kněžskému, nebo tu syn Boží složil pokladnici učení svého, jakož pak v pravdě kdož zření mají k té stolici apoštolské, nikda se při víře nebudu vrtkati ; žádný v pravdě nemůže bez poslušenství jejího spasen býti. Protož syn Boží těžkou pokutu ukládá, kdo by duchovní takové vrchnosti nebyl poslušen ; nebo není málo býti jemu za pohana a zjevného nebo najhoršího hříšníka.

Církev svatou svatý Pavel nazýval sloupem víry a pevností pravdy, čeho kdyby nováčkové v pravdě povážili, snažili by se i v církvi byli a jí se neprotiviti. Ku poznání církve svaté jest toho potřebí: že totiž má býti jediná, veřejná a po všem světě. Nebo ač pohané jsou na světě, však- i mezi těmi nacházejí se křesťané najvyššímu biskupu římskému poddaní. Žádná pak secta nebyla jest po všem světě a nikda se celé jedné země nemohla zmocniti, nebo čeho otec nebeský neštípil, nemůže trvati, ale z kořene vyvráceno bude.

Střída, successio, pořádek najvyšších kněží římských. Tato střída jest jako nějaký potůček nebo strouha od té studnice živé a poskakující k životu věčnému syna Božího pána a spasitele našeho ; kdo se té strhne střídy, nebude oučasten studnice té živé. Po té střídě kněžství svaté, učení pravé a víra neomylná se táhne a až k nám jde.

Catholicus řecké toto slovo česky veřejný slově nebo všeobecný. Fides caiholiea : víra veřejný a všem obecný, a protož ten, který sobě dal Silvius Uberinus zdali jest s svými obnovenými, jakž on jmenuje, církvemi catholicus, povážíme. Vyslovení katolíka od onoho Vincentia Lirynenského Uberinovi nemůže býti ku pomoci, nebo Uberinus těla Kristova nemiluje. Tělo Kristovo jest předně jeho vlastní a přirozené z panny Marie vzaté, a druhé všichni oudové jeho, jenž jest církev svatá. Toho jednoho ani druhého těla nemiluje Uberinus, nebo nevěří, aby mělo býti tělo Kristovo v velebné svátosti, poněvadž v svém přídavku jedovatým jmenuje chléb večeře Páně. Druhého těla Kristova nemiluje, jenž jest církev svatá, nebo proti dobrým a svatým lidem jedovatým svým spisem bojuje, haní a je potupuje.

Chléb od chuti libý. Chléb se rozumí v písních svatých někdy slovo Boží, někdy sám syn Boží a tělo jeho svaté, božství syna Božího, ano i lidé, jakž. svatý Pavel praví, skrze chléb se rozumějí. .

Calvinistae a Pikhardi nemohou býti pod obojí, než jsou pod žádnou; než jiní Čechové, kteří přijímají od řádných kněží, jsou právě pod obojí způsobou, nebo kalvinistae praví, že v velebné svátosti není než pouhý chléb a víno a tak ne spůsoby nebo rozdíl jest veliký mezi chlebem jakožto podstatou a mezi spůsobem jeho jakožto přídavkem. V té samé jediné svátosti velebné šunt accidentiae sine subiecto. Jak pak to může býti, ten sám ví, který tu svátost nařídil. My jsme povinni věřiti; sama víra to zastaň, co rozum neumí.