Ráj, starožitné slovo, místo něhož nyní užíváme toho slova rozkoš; že pak ráj je rozkoš, z jakési písně starý se nachází, kdež se spívá: všecky páni s pannami ráj vodí, to jest rozkoš provodí.

Rozkoš, Rusové jmenují, říkají koš polnímu vojska položení nebo ležení připravenému, které latině castra slově. Potom říkají rozkošili se, to jest, položiti se vojsku. A tak se na rozum dává, od čeho rozkoš slově.

Noha od nahoty slově. V písmě svatým rozumí se skrze nohy vášně. Mei autem pene moti šunt pedes, pene effusi gressus mei, jakoby řekl: skoro sem pochtěl učiniti a skoro bych byl ukvapil.

Noh sled i,, pedisequae že následuje paní své, za ní jdouce. V staré řeči české se nachází to slovo.

Nádhernost, triumphus, od nad a hra, že jest nad každou hru, to jest divadlo, nebo hra, jinak divadlo u předků se jmenovalo.

Příběhy, historiae, že se přihazují lidem a ty potom bývají poznamenáni. A tak skutkové zběhlí šlovou příběhové.

Prut, že se vzhůru proucí. Virgam virtutis tuae emittit Dominus ex Sión v české biblí položeno prut síly tvé. Síly tvé etc. má býti: berla, nebo tu rozumí berlu království syna Božího na místě Davidova, z jehožto rodu jsouce, na jeho stolici kraloval a kraluje.

Bukva velmi starožitné slovo slovanské od buku, nebo předkové starožitní na korách psávali, jakž Virgilius píše : Garmina descripsi modu-lans in cortice fagi, písně sem sepsal, prospěvuje, na kůře bukové. Tohoto slova buková užívají po dnes dalmatský náš národ. Jest pak buková biblia řecky.

Veřejnost od veřejí neb skrze veřeje všickni vůbec jdou. Protož veřejnost všecku obecnost znamená, veřejné vůbec in genere, genealiter, universaliter.

P 1 z k o s t. mollities neque molles, ani plzcí etc.

Dřevo, Rusové říkají derevo, že se dře.

Střevo, Rusové říkají serevo.

T ř e v í c e, že se trou chozením ustavičným.

Čert od cizí a rta, že má cizí od pravdy rta.

Věd, daemon. Čechové ještě říkají vědi letí, daemones volant.

O s t r o v i d, že ostře vidí. Linx.

Hrana, terminus, hrany zvoní, konec života vyzvánějí.

Hranice, pomezí, hranice dříví, na hraně, na konci.

Hraničně právo, konečné právo.

K r u š e c od kružec, že se krouží, to jest krájí. Ještě Čechové říkají ukruch chleba, to jest krajíc chleba.

K r u š e c, vlastně sůl, tak jsou Čechové jmenovali někdy sůl.

N e v o d, má býti návod, že na vodě bývá. Sagena.

Vrše od vrže, že se uvrhuje do vody.

Vrstva od vržení. V Bílé Rusi tím slovem vrstva míli jmenují, lépeji nežli my, nebo oni slovansky, my pak latinsky mille passus.

Báseň, bájí, to jest rozprávějí báseň, babský sen.