laskavě vrátiti, nikterak se nepohorším. Stručný úvod nepovídá, znalcům nic nového a bude se snad zdáti zbytečným, ale mladším čtenářům, kteří těch věcí z vlastní zkušenosti už neznají, nebude snad nevhod. — V prázdniny byl jsem s prof. Bílým a Metelkou ve Švédsku. Překvapily mne haleny švédských sedláků, jedny střihu valaského, jiné hanáckého nebo domažlického, a národní vyšívání v musejích vzorků velmi podobných moravským. — Právě jsem dostal od Akademie 6. sešit Lidu s věnováním celého ročníku mé maličkosti. Kterak jsem si takové cti na Vás a vůbec zasloužil! Přijměte mé srdečné a upřímné díky za toto skutečně veliké vyznamenání, které jest mi novým důkazem Vašeho mi velice milého přátelství, přijměte též ujištění mého nezměrného a srdečného přátelství k Vám, jehož sobě od prvního vystoupení na kolbišti literárním vážím nad celé zástupy našich vědců.

V Brně, 8. ledna 1898. Děkuji Vám srdečně za Vaše laskavé blahopřání a přeji na vzájem všeho dobrého, zvláště dobrého zdraví, jehož se Vám nedostává měrou úplnou, jak z Vašeho listu ke své veliké a upřímné lítosti vyrozumívám. Ukládáte příliš mnoho, milý příteli, na Svá slabá bedra; na dlouho to nesnesete. Dejte si říci! Rozdělte si práci i nezbytnou prázden k odpočinku, sic bude zle! I společnosti jest Vám nezbytně potřebí, v ní člověk pookřeje a vzpruží síly k nové práci. Doporučuji Vám své dva věrné druhy, prof. Bílého a Metelku. Jsou to lidé upřímní, bez falše a stejných s Vámi názorů. Přidružte se k nim, vyjděte si s nimi častěji na procházku, rozeberete se a osvěžíte na duchu i na těle. — Já -letos dosluhuji. Koncem roku školního odeberu se na trvalý odpočinek. Vystavil jsem si ve svém rodišti dvě světničky, kde doufám žíti spokojeně, dokud Bůh ještě života dopřeje, se svou sestrou a švakrem. Zvu Vás již nyní na nějaký výletek k nám, třebas na některé letnice. Krajina je u nás pěkná, rozsáhlé lesy na blízku. V zimě snad na nějaký čas zavítal bych do Prahy a to bych Vás častěji odloudil od stolku psacího. Tedy ještě jednou a důrazně: Dejte si říci, nepřepínejte svých slabých sil tělesných, raději pracujte pomalu a budete pracovati dlouho. Hledte se zachovati nejen sobě, nýbrž i národu, který už má proč se Vámi honositi!

V Brně, 15. ledna 1898. Slovač je kollektivum, jak dobře podotýkáte, a nic jiného! Ubohá Slovač = ubozí Slováci, jako žebrač, chrobač. Říkati »na moravské Slováci* atd. je čirý, ovšem od nějakého času moderní nesmysl. Slovák, adj. slovenský, pak: Slovenka, Slovensko, tak mluví Slováci nejen uherští, nýbrž i moravští, tedy správně: na moravském nebo uherském Slovensku; u nás říkají také »na Slovákoch« — Slovácích.

Na Mlatcově, 29. března 1899. Přihodí-li se Vám někdy, že Vám vybude zde onde kousek prázdné stránky, jehož nemáte čím vyplniti, tož Vám posílám na takové potřeby přiložené dva příspěvky. ¦— S upřímnou radostí četl jsem v přehledu literatury velice příznivé a pochvalné hlasy cizích časopisů o Vaší vynikající činnosti literární. Teď Vás snad také doma budou dle zásluhy ceniti. U nás už to jinačí nebude: napřed musí našinec dojíti uznání za hranicemi, pak ho také doma uznávají.