str. 124
Na Mlatcově, 14. ledna 1901. Děkuji srdečně za laskavou vzpomínku k novému roku a přeju navzájem dobrého a stálého zdraví na dlouhá léta v nastávajícím novém století. Cekám věru netrpělivě, kdy Vám budu moci gratulovati k dobře zaslouženému povýšení za mimořádného — o návrhu podal mi svým časem zprávu kollega . . . — a toto pořád nic! Snad je tím vinen obrat politický, jak už to u nás bývá. Co a jak Vy jste vykonal ve Svém mladém věku, toho u nás není příkladu a mělo již dávno býti uznáno a po zásluze odměněno! — Mám nyní také práce až po uši. Až se z ní trochu vyberu, vyhledám něco pro >Lid«.
Na Mlatcově, 4. dubna 1901. Zítra je sv. Vincence. Nevím, je-li tento sv. Vincenc Vaším patronem, čili ten, jehož svátek se slaví dne 22. ledna, no ale možná, že tento. Tedy se uchyluji pod jeho mocnou protekci, abych Vám pogratuloval ad captandam benevolentiam. Přeju Vám tedy k tomu svátečku, čeho jen sám sobě přejete, měrou plnou, nasutou, vrchovatou, zvláště dobrého a stálého zdraví. Mám totiž jakési neblahé tušení, že se na mne trochu mrzíte, a tož bych Vás rád tímto vinšem udobřil. Byla mi podezřelá zásilka honoráře, sotva snad kousek té nešťastné »opery« byl vysázen. Pro Bůh snad jste si nemyslil, že tak har-tusím na Vás pro ten honorář. Bylo mi skutečně jen o tu operu, aby se ještě v této sezóně dostala na divadlo. Možná však, že má obava je bez-podstatná, nu tím lépe! — Od některé doby, milý příteli, jsem hodně zapražen do práce. Zpracoval jsem nové vydání Rukověti od grumfeštů a teď mám korrektury 2—3 archy týdně. Dovolím si zaslati Vám výtisk, až bude dotištěna. Potom bych se rád dal do zpracování zbývající ještě dosti hojné látky lidovSdné a dostavím se pak s nějakým příspěvečkem.
Na Mlatcově, 22. května 1901. Pan ... je z těch kritiků, kteří hledí každým posudkem dokázati, že věci daleko lépe rozumějí, než ubohý autor díla posuzovaného, a kteří zároveň rádi udávají, co kdy kde viděli, slyšeli a četli, ať se to k věci hodí nebo ne. Našinec musí býti rád, když posudek tak přísného pána aspoň tak dopadl. O Vás ovšem sice stručně, ale nepěkně a zcela nezaslouženě zavadil. — Posílám hru o sv. Dorotě. Byla-li by Vám snad už odněkud známa, odložte. Já bohužel nemám přehledu všeho, co snad už někde bylo otištěno.*) — Před lety zabýval jsem se dosti bedlivě studiem poesie kramářské. Při tom jsem si také vypisoval některé charakteristické i zajímavé ukázky této poesie. Němci své »národní písně« sbírali hlavně z těchto »Ietáků« (Flugblátter) tištěných. I myslím, že by ani u nás neškodilo seznámiti aspoň s některými nynější pokolení, které bývalých těch rodinných na mnoze už ani nepamatuje. Přál-li byste si, poslal bych Vám jich několik na vybranou.
*) Druhý den došel lístek: Stala se mi nehoda velmi nemilá. Hra o Dorotě, kterou jsem Vám zaslal, už je vytištěna v mých „N. mor. písních" r. 1882. Kéž jste toho ještě neotiskli! Nevím, co bych za to dal, kdyby se mi tahle ostuda nebyla stala!