K některým zapamatoval jsem si i nápěv ještě z dětských let, přičinil bych ho.

Na Mlatcově, 3- června 1901. Ne tak hned četl jsem s takovou upřímnou radostí nějakou novinu, jako zprávu ve včerejší Nár. Politice, že Jeho Veličenstvo ráčilo Vás jmenovati mimořádným professorem české university. Dobře jste si toho věru zasloužil. Neznám věru muže, který by ve Vašem věku tolik a tak znamenité práce vykonal. Přijměte mé nejupřímnější a nejsrdečnější blahopřání! K tomu přeju Vám dobrého a stálého zdraví na dlouhá ještě léta a stálé chuti k další záslužné práci. Jenom festina leňte, nepřepínejte Svých sil! — Novější fotografie teď právě nemám. Ale hodlám brzy do Brna, dám se fotografovati a pošlu Vám rád svůj nejnovější contrefait!

Na Mlatcově, 23. listopadu 1901. Hrabaje se ve svých starých papírech, našel jsem všelico, co by snad stálo za uveřejnění. Posílám Vám toho částku a budu vybírati dále. Je s tím ovšem dosti práce, než se něco kloudného najde v celé spoustě všelikého braku a pak nezbytno upraviti to slohově i mluvnicky, protože zasílatelé psali příliš > moderně*. Některé věci budou též psány nářečím, a tu bylo by potřebí, aby si tiskárna pořídila několik zvláštních typů.. . Nebude-li těch typů, račte mi laskavě oznámiti, přepisoval bych to jinak ... Za jedno bych Vás snažně prosil, dejte mi zasílati korrekturu, a to ve dvojím otisku; jeden bych ponechával sobě pro strýce Příhodu. Došla-li Vás nedávná zásilka a hodí-li se z ní co? — O Holubových písních svatebních, otištěných v 2, sešitě platí, co praví píseň moravská: Co je po pěsničce, dyž k ní noty néni!

Na Mlateově, 11. července 1903. Posílám Vám dáreček z lásky, Sto písní českoslovanských, doufaje, že se jím takovému znalci a milovníku našich lidových písní poněkud zavděčím. — Minulý měsíc byl jsem v Luhačovicích na léčení. Dařilo se mi tam dobře, jenom čas byl stále ošklivý; pršelo a bylo zima jako nyní kolikátý den už zase. A jak Vám se daří? Už dávno nedostal jsem od Vás žádné zprávy.

Na Mlatcově, 6. května 1906. Teprv tyto dni dostal jsem z Akademie Českého Lidu roč. XV. seš. 4.—7. A hned 1. (4.) sešit přinesl s Vašeho péra posudek mého Dial. Slovníku tak příznivý a laskavý, že nemohu nevysloviti Vám za tolik lásky své upřímné a srdečné díky. Náležím také k těm, o kterých už starý Cicero povídá, že trahimur omneš laudis studio a že bene est laudari a viro laudato. A kdo u nás zasluhuje větší chvály, než Vy, milý příteli, kterýž s takovou pílí a s takovým úspěchem pracujete? Vím ovšem, kolik z této chvály připsati mám na vrub Vaší osobní přízně a neobyčejné Vaší skromnosti a kolik své vlastní zásluhy. — Slovník ten jsem, pravda, dlouho chystal, ale nemínil jsem ho nyní ještě vydati, neboť věděl jsem dobře, že je pořád ještě neúplný, ale před čtyřmi lety jsem povážlivě onemocněl vleklou nervosou, i bál jsem se, kdybych své práci odumřel, aby nebyla všecka nadarmo, protože by mým zápiskům nikdo náležitě neporozuměl. A tak dal jsem se už v nemoci do práce,