vtipy. Konečně se také tatíček ohlásil a napomínal přítomné, aby řádně žili a jeden druhému pomáhali v nouzi a v neštěstí. Sezení bývala zajímavá, neboť přítomní >bratří« a »sestry« dovídali se mnohé podrobnosti ze »života« zemřelých. Jedna žena, které se zastřelil syn, na př. se dověděla, že její syn má na onom světě krutý trest: musí odlučovati děti od rodičů a rodiče od malých dětí. A tato žena skálopevně tomu věří!

Dlouho důvěřovaly ženy Seibertové, která provtělováním dokonce i nemoci léčila. Nemocný musil kleknouti, a Seibertová jezdila mu rukama od obličeje až k nohám, namazala jej mastí, která chladila, a to byli »duchové*, obletující nemocného. Některé ženy byly prozíravější a napadlo jim, že to vše je asi švindl. Ale ani nemukly ze strachu — před pomstou duchů, neboť »tatíček« v několika sezeních sliboval, že přijde strašlivá pohroma na zemi, na které potekou potoky krve. Nejprve prý zahubeni budou všichni nevěřící, a provtělená věštkyně doporučovala všem přítomným, aby byli připraveni na to nejhorší. Radila jim, aby prodali svůj majetek a měli pohotově peníze. Potom je »tatíček« odvede někam, kde budou žíti v samých radostech a slastech.

Takovým neslýchaným směšnostem ženy věřily — nikoli v zastrčené vesnici, kam kultura nepronikla, ale na Novém městě pražském! Věštkyně chodila k jisté domovnici do bytu, kde se jí »mezi čtyřma očima* pro-vtělovala a dosáhla toho, že jí domovnice slepě dávala ze své domácnosti vše, co jí duch přikázal: šaty, nábytek, slamník, visací hodiny atd. Za to se dovídala, že její rodiče na onom světě mají se zcela dobře a že ani nezatoužili po tom, aby se vrátili do tohoto pozemského slzavého údolí. Za to první muž domovnice byl nějak nespokojen, poněvadž stále musil chodit v černém plášti, což mu v nebi nemalé působilo mrzutosti. Když však každá návštěva u domovnice končila výzvou, aby půjčila věštkyni pětku, tu se domovnice rozpomenula, že to bude švindl. Jednou domovnice prohlásila, že peněz nemá, a poněvadž se věštkyně vzdálila, napadlo domovnici, že duch byl přece neopatrný a snad nějak ospalý, neboť v kapse měla skutečně 30 korun. Ze samého strachu, aby se jí duch nepomstil, domovnice celou noc nespala. K ránu po probdělé noci uchlácholila se domovnice tím, že věštkyni přes 30 korun půjčila. Druhého dne šla domovnice věštkyni upomínat a s pěknou se potázala. Na domovnici bylo podáno trestní oznámení pro krádež. Řízením soudním byla její nevina prokázána, za to však věštkyně se přestěhovala. Kam ?