Slovanské piesne z Bošackej doliny.

Nechce isí za vdovca.

Variant: Kollár I. str. 273. č. 1.

Ej od konca do konca, nepSjdem za

vdovca, Radšej budem čakat tri roky mládenca,

Duša má!

Ej lepší a mládencova jedna nohavica, Jako je vdovcova celá kopanica,

Duša má ! Ej vdovec, milý vdovec, len mi pravdu

povedz: Kolkero dětí máš? Čí ma neoklamáš,

Duša má! Ej v jednom kúte štvero, a v druhf m

patero: Tu ích máš. duša má, všetkých devatero,

Hojája!

Sirota.

Bože mój, otče mój. však mi je hrubé zle! Chto ma nevychoval, ten mi rozkazuje. A chto ma vychoval, v čiernej zemi

leží: Mamička, tatíčko, moje potěšení!

Vzdialend od mamičky.

Mamičenko moja,- za tú druhů horu! Spomeneteli si na dcerečku svoju? Spomenem, spomenem, nejeden,

nedvakráť,

Taká chviía přijde, že mosím zaplakat Spomenem, spomenem, dva — tri rázy

v roku. A já vás, mamičko, na kdejakém kroku!

Sirota a vdova.

Sirota nevolná. Ale sebevolná; Kam sirota zajde: Všade křivdu najde. Jak vdova vykročí, Hned' sú po nej řeči. Vdovy, milé vdovy, Nemáte opory; Tam vaša opora U milého Boha!

Výstroj do hrobu.

Keď já umrem, čo mi dáte? Košelenku, biele gate,

Kúsek dřeva jedlového,

Čo budem mat truhlu z něho.

Blúdenie svetom.

Čo som sa nachodil Po širokém světe! A včil musím umreť Fikom teremtette! Co som sa nachodil, Po světe nablúdil: Este som tam nebol, Kde mi Boh odsúdil.

Spevavé dievča.

Spievala som piesňu Včera pod čerešnu; Naspievala som jej Plnu plachtu nošnú! Věru bych jej bola Druhů naspievala; Ale ma mamička Domom zavolala

Červená košela.

Červená košile .

Sluší roztomile Starému, mladému Sokolu švárnému.

Chudobný.

Trebárs som chudobný, Ale som chlap hodný; Keď nemám vínečka, Napíjem sa vody.

Čarovná zelinka.

Na Bielej hoře

Šuhajko ore,

Vyorává zelinečku:

Daj mi ju, Bože!

Zelinka malá!

Kebych ta malá;

Věru bych s ňú švárným chlapcom

Caruvať dala!

Nic tak jednomu,

Jako druhému :

Věru bych si čaruvala

Ze sta jednomu.

Zelinko v hati!

Daj sa mi znáti;