str. 157
Srábila mi moja milá
Perenko dáti.
Kde je tá pani,
Čo to čaruje;
Čo to ona tým mládencom
Hlavy turbuje ?
|
Oklamaný milenec.
Bože velký na výsosti! v yhodils ma z tvéj milosti; Cože som ta tak rozhněval. Žes mú milú druhému dal? Ranil si ma skrz cez srdce, To sa nevyhoji více! Nestvořil si tej zelinky, Ani páru měj milenky. Darmo, čo som k tebe chodil, Dlhé noci s tebú trávil; Ty si bola vždy falešná: Nech ťa za to pánbo' ztrestá! Nebola som, moj premilý! Robila sem po tvéj voli; Nichto nevie, len já sama, Jako som ťa ráda malá! Šuhaj, šuhaj černooký! Nemožem ťa zabudnuti. Ani ťa já nezabudem. DokaPkoIvek živá budem.
A keď ma ty nezabudeš, Dozaista vedeť móžeš: Nedá ti Bóh panovanie, Za falešné milovanie!
|
Oklamaná.
Janičko v maštali koně vrané češe, Vždycky sa ozieva, čo mu milá nese ? „Nesem ti já, nesem, to tvoje pachoFa, Co som vynosila za tebú do poia. Vždyckys mi slubuval, že ma ty len
vezmeš, Keď za naším humnom jaré zítko
zežneš.
Jaré žítkos zežal, ale mňa si nevzal: Bodaj ťa, šahajko, pánbo' nepožehnal! Pánbo nepožehnal na tvojem statečku: Prečos ma oklamal, chudobnúdievečku?! Chudobná dievečka keď inšieho nemá, Len svoju poctivost, kerú si zachová: Keď si hu zachová, do ručníCka sváže. Keď přijde před oltář, tam ju preukáže." Keby sa sloboda ve vodě rodila, Nejedná panenka by na ňu chodila ; Keby tú slobodu v sklepe předávali: Věru by ju chlapci dievkám kupovali. Ale keď ju oni v sklepě nepredajú! Lebo ju sklepníci sami potrebujú.
|
@NZ@Otázky a odpovědi.
* Pověsti o pokladech. (J. Fleischmann). Nejlépe: Bohmische Schatzgeschichten. Bohemia, 1862, č. 12, 18, 20, 27. Podepsán jest: »Von B.< Tam naleznete pověst, kterou hledáte. Č. Zíbrt.
* Flusárny v Čechách. Při cestě z Rataj u Bechyně k Srlínu a odtud dále k Milevsku stojí dvě stavení, kterým se posud říká »Flusárna«. Jedno slouží za obydlí, druhé bývala dílna, v níž se vyráběla z dřevného popela sůl, sůl lesní. Mezi obydlím a flusárnou teče potůček od knížecího, Paarovského dvora, na jehož místě někdy tvrz pánů z Rataj se nalézala. Flusárna je majetkem knížecím.
Vedle flusárny stávaly ještě za mých mladých let 1840—55 milíře, v nichž občas pálívalo se dříví z knížecích lesů na popel, z něhož se pak sůl lesní upravovala. Jakým způsobem se to dělo, pověděti neumím, ale jelikož soudím, že tato ratajská flusárna nebyla v Čechách ojedinělá, lze se nadíti, že někde jinde dochovala se nám vzpomínka na flusárny a jich výrobu této lesní soli. Je tudíž velice žádoucno, aby přátelé starých a již zašlých takovýchto průmyslových výrobků českých popis této výroby s námi sdělili. J. K. Hraše.
|
