str. 2
pokoje dáti? I popad jakýs skřipek na stole s barvou, i dal mu v čelo. (Registra svědomí soudu komorního z let 1538—46 fol. Q. 8 v archivu Musea kr. č.) Václav Sehulz.
* Zač hylo hoření v Cechách r. 1490. V účetních regisIrech úředníka mince v Hoře Kutné z r. 1490, nyní v archivu Musea kr. 6. chovaných, nalézá se následující seznam koření, které bylo zakoupeno pro pana Beneše z Weitmille, nejvyššího mincmistra království českého: »Kupil jsem panu Benešovi mincmaistru: Item 2 libře šefránu, libru za sto groš. alb. — Item 8 libr pepře, libru za 10 gr. — Item 4 libry zázvoru, libru za 14 gr. — Item 2 libře hřebíčku, libru za 14 gr. — Item 1 libru muškátového květu za 2 a za 30 gr. — Item 1 libru skořice za 22 gr. — Item 20 liber rýže, libra po 3 gr. míšeňských. — Item 10 liber cukru, libru za 5 gr. alb. — Item 10 liber mandlu, libru po 3 gr. alb. — Item 10 liber řecského vína, libra po 3 gr. alb. — Summa toho všeho 9 kop 18 gr.« V á c 1 a v S c h u 1 z.
* Latinská skladba o huse martinské byla věnována Martinovi Bacháčkovi z Nauměřic a Mart. Lipskému z Něm. Brodu k jmeninám od Sim. Beniovského (Glattovinus), Victima anseris in biographia D. Martini comprehensa, Pragae, 1608, 4°, 4 1. Zbt.
* Zvonění na povětří a zvony. »Poznamenání některých pamětihodných věcí, dílem chrámu Páně našeho sv. Václava, dílem městyse zdejšího Velešína, dílem všelijakých neštěstí atd. se týkajících, ode mne Jána Papíra, toho času kantora zdejšího* zapsáno: V roku 1748 zvonilo se na povětří, kdežto se velký zvon na věži rozpuknul tak že hned více se s ním nemohlo zvonit. Kdežto nadmenovaný P. Theofil Hostounský ten zvon v Budějovicích přelít dal, a šťastně se povedl a váží nyní 26 cent-nýřů a koštoval 700 f.< Dr. J. Zítek.
* Hledání utopeného bochnikem chleba a hořící svící. Roku (datum jest vynecháno, a]e bylo to před r. 1824) pronajmul hospůdku v chalupě blíž mlýna (půl hod. od Velešína zvanou: »Hospůdka u Kozáků*) zdejší sousedský synek Vincenc Harar mladý muž . . . Jsa milovník rybářství, obíraje se tím, spadnul do vody a utopil se. Na pokřik téhož nešťastného pádce, jsem též běžel dolů a vida jak jej jeho kamarádi pohnutí lítostí ve vodě nad stavem hledali. Poněvadž vše hledání na zmar bylo, vzali bochník chleba a postavili hromiei do něho v oumyslu, že se zastaví, kde mrtvola leží. Poněvadž i to nadarmo bylo, připravil sobě pan Kamarýt (Kváčovský) otec nínějšího, na dlouhé tyči a sotva že několikráte v hlubině pod stavem se okusil, zastihl jej za výložek u kabátu. Dr. J.Zítek.
* Dětská tajná řeč. Jako žáci již obecné školy mluvili jsme, ne-chtíee, aby nám kdo jiný rozuměl, tak, že jsme před každé slovo jednoslabičné předráželi slabiku -ju- a na konec připínali slabiku ně. U slov několikaslabičných posunovali jsme slabiku první až za slovo, předrážejíce -ju- a připínajíce -ně-. Na př. Já půjdu taky s tebou. Jujáně judupůjně jukytaně jubousteně. Co děláš? Jaconě julášděně? (V Libšicích n. Vit.)
G. Dobravský.
|
|
