@NZ@Směs.

* Moderní pověra při hádání ženicha. K služce Johanně Kohoutové přišla yykladačka karet a věštila jí, že dostane ženicha a že bude míti vůbec veliké štěstí. Za toto proroctví chtěla maličkost 8 korun, ale služka nedala nic na to. Dne 18. dubna přišla »Štěstěna« po druhé a namluvila jí, že umí čarovati a že jí ženicha přikouzlí. Potřebuje prý jen zakopati na hřbitově o půlnoci na hrobě sebevraha peníze a ženich přijde jako na zavolání. Služka, která šla na lep, dala podvodnici i stříbrné hodinky v ceně 26 kor. a na hotovosti 4 kor. Za dva dny přišla vyklada-čka opět a sdělila služce, že už hodinky a peníze zakopala a že jí teď ukáže podobu jejího milence. Nalila do hrnce vodu, mumlala nad ním nějaké říkání a pak slavnostně oznámila, že se voda promění v krev a v té že se okáže hlava ženichova. Služka sice ničeho neviděla, ale podvodnice si ihned pomohla výmluvou, že se tedy musí na hřbitově zakopati věcí víc, a žádala 20 korun a tři různé předměty, aby se mohly čáry zdařiti. Služka jí dala ubrus, 18 metrů plátna, povlak na postel, sukni, noční kabátek a košili v úhrnné ceně 57 korun, s čímž vykladačka odešla. Druhý den psala, že se čáry dobře daří, ale že se nesmí služka nikomu zmíniti ani slovem, jinak by se všecko rozplynulo v niveč. Dne 23. dubna prý přijde a všecky věci přinese zpátky, protože ženich už najisto bude chycen. Služka tedy mlčela a čekala, ale když vykladačka nepřišla, šla si postěžovati na vinohradské komisařství. A v tomhle podvodnice hádala dobře. Sotva, se služka o věci zmínila, už se všecko rozplynulo a ženich nepřišel. Ráno obdržela jenom dopis, v němž jí vykladačka poslala 3 zástavní lístky. Stalo se v Praze r. 1904!

* Umělý mrzák. (Dne 30. srpna 1525). Item Peša, Kugaluov syn z města Knína, má postaven býti před knížete Jeho Milost (Karla, knížete Minstrberského, nejvyššího hejtmana království českého) od Knínských proto, že jsa zdráv oči sobě zavazoval a nohy flastry obaloval. (Stanná práva z let 1523-6 v archivu Musea kr. č. sig. IX. A. 24.)

* Umí s čerty. Mezi Danielem Tatousem z Vraného s jedné a Václavem Smetanou jinak Ksantem, měštěnínem Starého města Pražského, strany druhé (dne 9. ledna 1542). Jiřík, marštaléř toho času u Daniele Tatousa, učiniv přísahu na kříž svědčil takto: Ten pátek po světým Ondřeji (dne 2. prosince 1541) přijeli sme do Ounhoště asi hodinu na noc. Pán muoj kázal večeři sobě připraviti. A když jest se navečeřel, tehdy u kamen jest ležel, chtěje odpočinouti. I v tom jest usnul. Tehdy byl tam jeden, který je lištoval. Tehdy tam rozličně lál, se umí S čerty. Tehdy sem já ho z toho trestal. Potvorníče! Daj pánuom pokoj! Páni leží, neb sou ustáli. Tehdy on pověděl tak: Co ty mi, přej, jeb svou mátr, rozkazuješ. Tehdy pán uslyševši to řekl mu: Potvorníče! Co nám nemůžeš