Když jsme přehlédli všechny doklady o tomto obyčeji pověrečném, poznáváme, že se týká žen, jimž pěstování lnu a konopí náleží u Slovanův od pradávna. Sobotka dokládá, že konopě značí obrazně ženu, dívku a různé osudy jejich. I jinak rozmanité pověry víží se ke lnu a konopí a báječné bytosti dozírají na spracování jejich. Pověrečný obyčej, skákání žen a dívek československých v tanci masopustním, jest vzácný zbytek symbolického obřadu, jak Sobotka P. prohlásil správně již před 25 lety a jak dotvrzují podobné zvyklosti i jinde, na př. v Krajině; tam hospodyně zasevši len, vezme na ruce nejmladšího synka a drží jej vysoko, řkouc: >Tak vysoko at roste len!«*) Vesničanka leckde v Polsku, jak uslyší skřehot žab před sv. Vojtěchem, hned běží k oknu chaty své nebo sousedovy a začne s ním rozhovor krátký, ale takřka obřadný: »Gospo-darzu, gdzie be,dziemy len siač?« Týž odpoví: »Na przypiecku na gfzgd-zie, tam len dužy roác be_dzie.« A ona dodá : »Hopsasa, hopsasa, be,dzie len do pasa.«*Y)

U Rusů prostírají . . . kus plátna na lavici a postaví na ně obrazy přinesené z kostela; po obyčejné modlitbě hospodyně požádá kněze, aby vyhodil ono plátno na střechu, aby se urodil dlouhý (vysoký) len ; ne-spadne-li plátno se střechy, naroste pěkný len.***)

Litvané mívali zajímavý obřad; dívky třetího dne po svátku . . . začátkem listopadu vzývaly boha Vaižganta, ochránce lnu a konopí. Nejvyšší dívka nabravši si koláčů za ňadra a stojíc na jedné noze na stolici, levicí zvedajíc dlouhé lýko lipové nebo jilmové se džbánem piva v pravici zvolala: »Vaižgante, uroď nám tak vysoký len, jako já nyní jsem vysoká a nedej nám choditi nahými!« Vypivši pivo a naplnivši znova, džbán znovu, vylila na zemi a vyhazovala koláče ze záňadří k snědku služkám Vaižgantovým. Když stála pevně, bylo to znamením, že len se urodí budoucího roku, pakli kácejíc se nastoupila na druhou nohu, znamenalo neúrodu.f)

Třeba, že potřásání semenem lněným a konopným na Slovensku, zvedání v Krajině, onen krátký rozhovor v Polsku, vyhazování na Rusi a vystupování na Litvě nedalo se v týž čas jako u nás, přece jen vykonáváno jsouc ženami a dívkami a majíc týž účel, jeví se totožným se skokem žen a dívek československých v tanci masopustním a svědčí o jednom a témže starodávném obřadu v době pradávné.

Tím proveden byl důkaz o starobylosti obyčeje: skákati v tanci masopustním pro vyšší vzrůst lnu. Vedle toho jsou ještě některé prano-styky, jako na př.: Jsou-li v masopustě dlouhé rampouchy, je úrodný rok na mouchy a je dlouhý len. Nebo: Na ostatky teče-li voda kolejí, je dlouhý Jen.ff)