bový, borový, břízový atd., jen na smrkový se zavěsí a tak dlouho ponechá na smrku, až sama spadne.

Rakev dřevěná a v ní měděná. V Benešově na panství Chotkovském na Litoměřicku byla truhla umrlčí dubová, na ní pěkná vkusná řezba a v té dubové rakvi byla měděná, z krypty ji vyvrhli kostelníci, do zvonice vložili, děti na ni tloukli, tedy ji prodali knoflíkáři tu měděnou a dubovou truhláři. Svědek Páchl Fr. inginieur.

Pes hlídal dítě ztracené. R. 1832 v zimě jistý Pivoňka ze Slavětína sedlák, jel na saních se svými kmotry, s bábou a nekřtě-nátkem, při chumelenici (a pes z domova běžel za vozem, sedlák ho domu honil), ke sv. křtu do Načeradě ke kostelu a zrovna p. kaplan Fr. Novotný jde křtít, tu pohřešili, že dítě nemají, že je ztratili, bába byla hubována, otec běží zpět s kmotry, kudy jeli, šťastně nalezli dítě na cestě v lese, pes při něm, který dítě zahříval a hlídal, ač zima bylo, ale díle bylo zdrávo a od psa zahřité teplé, teprv sedlák měl psa rád. — Též před lety Čitovští ztratili dítě v zimě neb v létě, když jeli od křtu neb ke křtu do Sopky, byli kmotři tak napiti, s babou, že neviděli, kde jsou. To dítě nalezl vandrovní v batličce, když dítě kmotři pohřešili, že je ztratili, peníze všecky propili, jen dva grešle měli, které zaň vandrov-nímu dali. Odtud ono pořekadlo >V Žitově se prodávají děti za 2 grešle i s batličkou*. Kdo se jich ptá, je bit atd. a pravějí: takového nezbedu, jako on jest, dáváme tu darmo.

Pramen živý na pohoří Štýrském, uprostřed kaple neb církvičky sv. Erasma, o tomto pramenu lidé tamní vypravujou, kdo prý před slunce východem nejprvnější k tomuto pramenu přijde, že ve vodě toho pramenu vnitřnosti sv. Erasma plouti spatří. Vypravoval farnej Franci (Franič) Slovinec.

Pohřebiště u Búžovic (Baušovic) dle prastarých listin Bohu-šovice od poh. bohů, čtvrt hod. od Terezína a 1 hod. od Lutoměřic vzdálené, na poli Bohušovickém vedle dráhy mezi Búšovicemi a Terezínem nádeníci z Bružovie, z Brňan, Hrdlí, Dolanek atd. kopali a dělali král. dráhu kamennou z dráhy železné 50 kroků za Bružovicemi, přímou do Litoměřic cestu k mostu, kterou zvejšití museli r. 1849 na podzim zde na tomto poli. Z Boušovic vykopali množství popelnic v jednom pořadí 9 sestavíno vedle sebe. První byla největší, nápotom menší následovaly, jakoby to popel z mrtvol jedné rodiny byl býval. Otce, matky, bratří a sester, jak jeden po druhém zemřel, první byla největší a poslední nejmenší, popelem a pískem byly naplněny. Kopáči, když v nich ničehož nenalezli, hněvem je roztřískali. Na jiném místě v onom položení hrnce opět mnohé rozličné podoby porůznu vykopali. Mnohé z nich uchránil p. farář Boužovický Hugo Sýkora řádu premonstrátského, které poslal svému p. opatu Hieron. Zeilerovi do Prahy, jež sobě uložil na Strahově. Mezi těmito karhanei nalezl se v popeli pískem promíchaném hliněný bůžek jako panák, jako dítě čili mumie v plenách zavinuté, jenž i ruce v plátnách zavinuté mělo, přes čtvrt lokte vejšky této podoby (kresba v rukopise!) z hlíny hrubě robena figura. V peci vypálena dala se dětem,