hrajíce sobě s ní a posledně ji troskotaly děti. Dělníci mně vypravujíce též i mému synovci Josefu Neděloví, pěstounu od času 1850 ledna v Brňanech sídlícímu, že se zde rozličné věci bronzové vykopali, žákům Litoměřickým rozdali, ale nejvíce se jich do zvejšené cesty zavezlo a zaházelo popelnic. Z těchto věcí něco inžinýři dostali, kteří je p. Pachlovi prodali. Z těchto popelnic jsem též 4 obdržel přičiněním Nedělovým, jemuž jsem psal, aby dělníky poučil.

Pohřebiště u Hrdlí r. 1847, když se dráha železná tudy nakopávala a navážela a r. 1850 sám osobně jsem zde hned za Hrdlemi na panském poli při železnici a j. v. Okolo Hrdlí pohřebišťata poh. nalezl popelnicemi naplněná, zvláště okolo strážné budky při železnici hned u Hrdlí za humny neb dvorem na Křížové cestě s Jos. Nedělou, pěstounem.

Pohřebiště ve M seně (Boleslavsku) na Šmerhově u stodoly pana Stolce měšťana a Fr. Kozlíka na zahradách, u stodol a na dvořích a pohřebiště vod Debří k Romanovu co se jde pěšinkou z Debře k Romanovu na polích na levo i právo vedle pěšiny od Debře k ouvo-zové cestě běžící na Romanov.

Přísloví čes.: Na velkou hlavu velká čepice. Kdo lení, tomu se nezelení. Jaký pán, takový krám. Kdo hnojí, tomu se rodí.

Pořekadlo. Chržím, hrst soli držím. Zdeť Chrám na kopečku stojí sv. Klimenta, na kterém se někdy za pohanství obětovalo, pozůstatky zde nalezneš, okolo dráhy železné, tak shledal roku 1847 — 1854 V. Krolmus.

K dopisům Boženy Němcové, již uveřejněným v Českém Lidu, přidáváme další z pozůstalosti V. Hanky. Neobsahuje sice nic zvláště důležitého, ale pro celek není bez zajímavosti, podávaje svědectví jednak o četbě a studiu B. Němcové, jednak o chorobě její, velice vážné. B. Němcová adressuje dopis »Jeho Blahorodí, Vysocectěnému Pánu panu Václavu Hankovi« a píše:

>Vašnosti! Prosila bych velice, kdybyste mi tu službu prokázať mohl, zapůjčit' mi na krátký čas »Bohyně Slávy* a Zpěvánky od Kollára a první čtvrtletí Včely od r. 1848. Je mi toho třeba, a nemohu se nikde obejíť; byla bych osobně k Vašnošti zašla, anť si přeju o lecčems promluvit', ale choroba nedovoluje mi celého čtvrt léta již, ze světnice vycházet, musím čekať na stálé, pěknější počasí. S hlubokou úctou Vašnostina služebnice Božena Němcová. V Praze 187/254.« — Rukou Hankovou připsáno: Zpěvánky I. (přetrženo pak). Bohyně slávy. Jinou rukou: Gogola Mrtvé duše.