str. 254
uvoď, datovaný ne snad neúmyslně na den sv. Václava. Autor snaží-se. tu vyložiti krátce ještě jednou své stanovisko, jak je obšírně formuloval v úvodě k druhému dílu. Ideálem" jeho jest do-síci co možná největší úplnosti bibliografické pfi každé otázce, bez kritického výběru, což mu bylo tam vytýkáno, kďe pojem »bibliografie« není dobře ujasněn.*) Autor ukazuje skromně i na některé bolesti, kterých se při vydávání svého díla dožil. Celý svůj volný čas věnuje, jak praví, podceňované práci bibliografické. A kdo prostuduje obsah knihy, postřehne hned, že to, není jen pouhé seřazování tisíce a tisíce názvů, ale že se vše vyvinuje organicky; není to pouhá kostra dějin českých, ale živý tvor, kosť i maso; jen odíti \še ve slova a jsou to úplné české dějiny, psané plasticky a reliéfně. A tu právě zmíněný apetit fait« přichází ku platnosti, poněvadž vše oživuje, aniž však celku škodí; naopak, celým tím mořem táhne se přímočárně široký proud, který důsledně a bezohledně vše k sobě při vhodné příležitosti připojuje. Tu právě bylo třeba samostatnosti úsudku, systematického propracování a prostudování každého období ve všech jeho projevech, vlastní tvořivosti a polyhisto-rického- ducha. A proto také není Bibliografie pracována s úzkého hlediska jen české historie, nýbrž snaží se vžade vymeziti dějinné místo Čech; není tu ani přísahání na slova uznaných mistrů ani zatuchlý vzduch uzavřených místností; širokým proudem vane dech světových dějin do rámce českého a ukazuje na druhé straně, kam zas vír života jej zanese. A právě v tomto vhodném spojení leží veliký význam Bibliografie Vydanými až doposud třemi svazky vynesl autor tak mnohou, zcela zapadlou knihu nebo stať na světlo. A to možno dokonce i v literární produkci doby poslední pozorovati. Autor sám s potěšením uvádí, jak u nás tak zvláště i v cizině nevychází skoro žádná kniha, jednající o českých dějinách, aby neuváděla.^ ve svých pomůckách ^Bibliografii České Historie«.
A že i tam,, kde se o knize mluví jen jaksi »s prvního patra*, se knihy užívá, jest pro zasvěcence snadno poznati. Jsou dokonce i práce, kde autor z Bibliografie vydatně čerpal a přec ji ne-udádí; tu leží pak často v záloze osudná zrada. Tu a tam se vloudila. v text tisková neb jiná nepatrná vada — a hle! slavný autor opisuje věrně i s chybami tiskovými. A naopak. Kniha může se státi nebezpečnou ještě v jiném smyslu. Kdo pozorně čte, často narazí na nepatrné slůvko srv. = srovnej. Teprve při důkladné znalosti té neb oné otázky pozná, odkud vítr vane; značí totiž často nic více a méně než že autor článku vyšel přímo z toho onoho spisu a že často by se mohlo užiti slůvka »vyps.« = vypsáno. Moblo by snad zarážeti, že autor navazuje přímo na r. 1600, a ne na rok 1618. Jest to však zcela přirozené. Počátky války 30leté leží daleko zpět a proto as se autor rozhodl pro 1600, ač mohl ještě níže. Prameny tyto podávají opět skvělý doklad, co Zíbrt dovede. Jsou tu sebrány jako snad, nikde jinde veškeré publikace pramenné, souvisící s českými dějinami ať již vnitřně nebo zevně; zvláště literatura polemická, traktátová a pannfletická je zde vzorně zpracována, a kritik se může snadno přesvědčiti, jak neúplnou je dnes ještě před krátkou dobou nejlepší kniha Ge-baurova o publicistice českého povstání. Závěr tvoří pak: Pomůcky pro řešení anonymův a pseudonymů v pramenech 301eté války. Po celkovém zpracování následuje politika ve válce 301eté a pak vojenství. Již v době husitské všímal si autor bedlivě celého vývoje vojenství jak po stránce technické, tak i historické, zde věci doplňuje. Svazek jest ukončen dějinami měst ve válce 301eté. Je přirozeno, že tu uvedena při městech jen ta díla, která se přímo týkají 3Oleté války, jelikož ostatní literatura bude, jak autor praví, uvedena v Topografii. Prozatím bude, přes tuto omezenost látky, přec jen as vítanou pomůckou. Uvedl jsem jen krátce obsah Bibliografie, bez odporu nejvážnější publikace poslední doby, která se může směle po bok postaviti nejlepším pracím ciziny a jest si jen přáti, aby autor mohl dovésti dílo k šťastnému konci, aby nezůstalo torsem jako Dě-
*) Že tu a tam se nalezne mezera, je přirozeno a každému soudnému po-chopítelno, kdo zná naše poměry v Praze.