sám nápěvy, aby snáze zdomácněly, a napsal je z téže příčiny dialektem. Tendence mravokárná, kterou při něm vidí Fryčaj, byla asi Kužníka vzdálena; šlo mu asi jen o to, aby »skrz mnohé ostrovtípné nápady k rozveselení mysle .. , obyvatelů moravských posloužily* (Múza Mor. str. 401). Odtud také snaží se zalíbiti zhrublému vkusu venkovanů, když vyličuje jejich život i rozličné vlastnosti.

Z těchto na prvním místě byla jejich láska k rodnému kraji, na který Hanáci nemálo byli hrdi. Z písma sv. znali Zaslíbenou zemi, jež oplývala mlékem a medem. Ale což nebyla jejich Haná také zemí takovou a nemohli se právem pokládati za vyvolený lid Boží, když jim Prozřetelností tak vzácná krajina dána údělem? Nehlásili se ani k soukmenovcům svým jako k sobě rovným, pokud obývali půdu méně úrodnou nežli úval Hané. Kdež pak teprve zůstávali proti nim kmeny a národové cizí!

Poznali jich dosti v letech válečných, kdy tím více vzplála jejich láska vlastenecká. Bylo to ve válkách pruských r. 1741, 1742 a 1758. Tehdy zakusili mnoha příkoří od hrabivých Prasákův a tím vzbuzen v nich mocný odpor proti nepřátelům. I na Moravě s úspěchem sbírány sbory dobrovolnické a také Hanáci, jakkoli celkem jsou povahy mírné, se rozehřáli a potom statečně si vedli. Ovšem robotní sedláčkové jednot-, liví vždy zůstávali bezmocní proti řádění surové soldatesky a mnoho od ní vytrpěli. A Kužník, jako bral si na mušku hanáckou váhavost, náklonnost k dobrému jídlu a pití, tak neváhal ani vysmáti se jim v různých situacích smutných, v nichž octli se jednotlivci za vpádu pruského, třeba jinak také on doznal (Múza Mor. 420) :

Dvě zvláště význačné písně Kužníkovy jsou tyto, vytištěné v Muže Mor. str. 421 a 428, s nadpisy patrně přičiněnými Fryčajem.