Pakli že dobře odbudeš, ze všeho tak nenabudeš, abys moh krejcar zachovat a že jesti tvůj, dochovat. Strava drahá, k tomu daně, nový vymyšlený berné, manželky, sebe šaeení, dítek, též zopravení příbytku, dychtí pense mít, by si je měl pod kůží vzít. Co pak, když dokročí nemoc, z čeho a odkad vzít pomoc, máme-lí grunt, byť poslední po předcích byl dosti hodný, pro nouzi musíme prodat, časem i za polovici dát, když pro dluh až do arrestu právem přicházíme k trestu; odkad nad jiný nuznější řemeslníky, mizernější jsme hrnčíři, div že s kůže pro suchost vykoukat může.

Sprostá k. Gím jest nádobí křehčejší, k roztlučení náchylnější že se opravit nemůže, tím zisku nésti může, zvláště že se to k mnohému hodí skutku potřebnému. Vem hrnec, můž z něho píti, sedě na něm střevíc šíti, na zem lehna pod hlavu vzít, z něho hrách i maso pojíst, ať prší, ním hlavu přikrýt, s ním jak-dolívat, tak i přelít, kam chce, co chce, doň ho schovat, zvláště pro vodu noční chovat, pro všelikého vaření, koření i též paření, zvlášt pro ouzkosti příhodu, nešlechetnice náhodu, a čím se víc pro víc hodí, opravky netrpí, vady. Tím častější dílo mají ve všem všudy, co dělají, a tak odbytí častější mají i penze čerstvější, tak jest s kamny i miskami, s pokrvátky i džbánkami. Sprosté hlíny jest všude dost, neplatí za ní, to s masem kost jest, že ji bílou pomaží, na tu polívání vloží. Ne každej rozumí tomu, že bílou skoro každýmu prodávají; tudy tlustnou, krávy jim v marštalích zhoustnou i též kopečky v chmelnicí, rozšiřují i štěpnici. Když forman fůru převrátí, umějíc plat od ní bráti, škodu též platiti musí, proč stlouk nádoby na kusy. Na sklady když prodávají, nejlepší vejdělek mají, mezi dobrý roz-křápaný, naražený a zkřivaný zmíchají, vesměs prodají, spolu zlý za dobrý dají. Škody mít žádný nemohou, nýbrž sobě tím pomohou maje potřebný případy lačný, v prodání bez vsdy, ti u ní nadvejšovat, nad slušnost dobře šacovat, že z toho zisk mají dvojí při trzích, časem i trojí. Dokad v rukou dílo mají, co chtí z něho udělají, nezkazí nic, mohou co chtí, udělat, jak vůle dychtí, že si na babu stěžovat nemají, co opakovat: >Ach můj milý, věčný Bože, čím dálejíc vždycky hůře!*

M a 1 o m 1 u v. Co jsem kdy hrnčířů viděl a na jejich obchod hleděl, strojením hlíny nejtěžší mají svou práci nejhorší. Často pro jeden kamínek mísa, džbán teče i hrnek, a když jesti vypálený, nemůž přijít k napravení, jako jiní řemeslníci činí vůbec, krejčí, ševci, svý dílo snadno napraví, kde díra jaká, opraví. Jestliže zlý dílo mají, hned je po jarmarcích znají, jednou koupí, po druhý nic, ani nesmí přijecti víc. Fortel žádnej nemohou mít, neb musí otevřené mít jich dílo, ne jako jiný skryté, nežli všem patrný jest; ákrz to ouzkokův žádných, fortelův nemají nectných, a proto při nich bohatství není, než chudoby množství, že i chléb téměř nemohou být, méněj poctivý šaty mít.