Furiantský rytbmus jest velice hojný' v tanečních písních lidových, ba vyskytuje se i v písních volných. Rychlé tempo, zvláště u písní do kolečka, podporuje jeho vznik, neboť usnadňuje tvořiti větší celky než jednotaktové. Zvláště typickými příklady tohoto rythmu jsou ty, kde povstane trojím opakováním téhož (dvojslabičného) slova. Tak jest tomu v příkladě podaném, jiné ukázky jsou : Vosy, vosy, vosy, (sršáni). Ouvej, ouvej, ouvej (já byl bit) atd. Tak bývá zvláště na začátku písně. Jindy jsou to různá dvojslabičná slova: Kdybysi ty, chlapče, (něco měl). S tebou jsem se, holka, (těšíval). Při tom považuji ovšem dvě jednoslabičná slova za aequivalentní jednomu dvojslabičnému. Přesněji tedy musilo by se říci, že rythmus tento obsahuje tři dvojslabičné skupiny. Číselné schéma jest 2 + 2 + 2 metrické pak, ježto začátek dvojtaktí má akcent shodný s akcentem taktu (i tance) a tedy silnější proti dvěma následujícím

Místo tří dvojslabičných slov (skupin) vyskytují se také případy slova člyřslabičného s dvojslabičným aneb opačně: (vosy, sršáni) vyletěli na mne. Na těch Luženických (lukách). Přesně vzato musíme zase říci : >čtyřslabičné skupiny*, tedy na př. ze slova trojslabičného s jednoslabičným a naopak vytvořené : Rybička je malej (vokounek). Ta Luženská louka. V těchto př/padech jest jeden z přízvuků, připadaje dovnitř slova, valně seslaben. Číselné schéma jest:

4 + 2 aneb 2 + 4

metrické pak :

aneb :

Theoreticky možno nahraditi dvě krátké doby dvojslabičné skupiny jednou dlouhou dobou (i slabikou). V praxi neděje se tak ve skupině prostřední, ježto by tak jedna slabika přecházela z taktu do iaktu. Skupina první nahrazuje se slabikou dlouhou zřídka. V písních >do kolečka« nenašel jsem vůbec toho případu. Pouze v jediné písni sbírky Erbenovy č. 94 notové přílohy se tak děje: