| str. 307 
 Ještě jedním způsobem nahrazují se dvě krátké slabiky jednou dlouhou. Jest to v případě označeném /?). Jak patrno, jest tu druhy přízvuk již valně oslaben. Nahraďme slovo (neb skupinu) čtyřslabičné trojslabičným s dlouhou prostřední slabikou: sedláci, my máme. Pak mizí slabý tento přízvuk úplně a dostaneme schéma
  
 
 Jest tedy tento rythmus odrůdou furiantského rythmu /?). Dle písně, v níž vyskytuje se typicky :
 My máme hezkou (ženušku)
 při svatbě zpívané nazveme   ho »rythmus čepeni*. Analogicky vyvinutý rythmus z případu y) byl by
  
 
 Ani v písních >do kolečka*, ani ve sbírce Erbenově jsem ho nenašel Blíží se mu poněkud závěr některých písní s rythmem furiantským, kde poslední krátká doba vůbec odpadá (pausa). Na př. ve sbírce Erbenově č. 624 notové přílohy: » šelmo hajnej* na konci prvního i druhého oddílu písně. Pod čís. 531:
 | „Podívej se na mne, potěšení moje, podívej se na mne, moje milá, jak jsou udělali, koně osedlali, jak jsou udělali ze mne pána." 
 
 | 
 a v jedné písni   »do kolečka* :
 | odejdi ty mně s očí, nemluv mně také řeči. 
 
 | 
 Celkem přichází furiantský rythmus po různu a namátkou v textu písní hlavně tanečních, v jednotlivých slokách, v jednotlivých řádcích. V každém takovém případě lidový zpěvák bez rozpaku a zcela určitě, jak při muzikách, přástkách a j. jsem seznal, vytvořuje rythmus furiantský správně deklamuje. Podobně jest tomu u hudebníků píseň doprovázejících, kteří vytvořují tak variace rythmus furiantský sledující. To platí zcela o písních >do kolečka«, jichž rychlé tempo, jak již řečeno, to usnadňuje a jež zachovaly dodnes si starý svůj ráz. Při volnějších »štajdyších< působil na hudebníky a mnoho pokazil v poslední době rythmus valčíkový. Známý toho doklad jest ostatně na př. furiant v »Besedě«, docela valčí-kově pojímaný.
 Někdy však stane se, že text tento rythmus podmiňující jest buď jediným, aneb tak pro píseň charakteristickým, že ostatní texty analogicky jemu,   pokud rythmu ba i slov se týče, jsou voleny. 
 |