str. 308
Hlavně zmíněné již opakování téhož slova to podporuje. Tak na př. dle textu :
Sedlák, sedlák, sedlák,-ještě jednou sedlák ...
|
krejčí, krejčí, krejčí, ještě jednou krejčí, . . .
|
podobně kovář, pumpař. Dále pak
Poznám, poznám, poznám, která je panenka . . . Poznám, poznám, poznám, který je mládenec . . . atd.
|
Text, k písni >do kolečka* patřící, jest:
S tebou jsem se holka těšíval, s tebou jsem se holka těšil . . .
|
Jiný text:
Za to jedno poleženičko,
za to jedno poležení . .
|
Na tom našem kancaláříčku,
|
nebo:
A já pořád po záhonečku,
a já pořád po záhoně . . . atd.
|
V takovém případě není již rythmus tento nahodilý, nýbrž charakteristický pro onu píseň. Pak i instrumentální variace, hudebníky tvořená, formuje své nejen rythmické, nýbrž i melodické útvary (frase) dle rythmu furiantského, dodávajíc mu tak pro onu píseň jakési — hudební — sankce.
Ovšem že zase naopak v takovéto »furiantské« písni vyskytnou se texty neb jen jednotlivé řádky, deklamující obyčejným rythmem jedno-taktovým. Jsou-li to jen nahodilá místa, pak, ač vlastně dle taktu a rythmu tanečního správně deklamují, vzniká dojem rušivý — špatné deklamace.
Patrno, že píseň v rythmu furiantském zpívanou třeba považovati za píseň dobře deklamující. Poněvadž však tolik odchylek a přechodů, jak dříve při výkladu nahodilého rythmu furiantského zmíněno, z rythmu jednotaktového do dvoutaktového v písních se naskytuje a lid, zejména starší zpěváci, v každém případě dobře deklamuje, vysvítá z toho, jak opatrně třeba si počínati při kritisování deklamaee písní národních. Tím jest zase dán pokyn pro vyhledávání jakýchsi >původních« textů pro jednotlivé písně, jestliže melodicky, zvláště variací instrumentální, zřetelně ukazuje se rythmus furiantský.
|
