Obraťme se k důležité otázce, jak hudebně vyznačiti furiantský rythmus. Omezím-li se zase na písně »do kolečka*, jež vypisovali jsme v taktu tříosminovém, bude rythmus furiantský vyjádřen ve dvou taktech

Pravím výslovně: rythmus; neboť nejde nám o melodii, ponejvíce v osminách dle slabik článkovanou. Takto byly by tedy na př. notovány bicí nástroje (na př. buben, triangl, též podupy a tleskání rukama) zpěv doprovázející. Každému hudebníku jest patrno, že změnily se tyto dva takty tří-osminové v jeden tříčtvrtní, tedy

a že tímto způsobem lépe a přirozeněji rythmus furiantský jest vyjádřen, neboť souhlasí úplně s rythmem taktovým. Dle tohoto způsobu byl by vyjádřen furiantský rythmus pro (3) a y), resp. [3') a y) uvedený

Tento způsob jest méně dokonalý, neboť nevystihuje podstatu rythmu furiantského, totiž vznik jeho z tempa třídobého. Z tohoto vzniku plyne totiž nutnost, aby takovéto takty dvouosminové vždy tři po sobě následovaly, aneb šest, devět, zkrátka násobek tří (tak aby součet osmin byl třemi dělitelný, když původní schéma jest třídobé). Dále plyne z toho, že třeba celý jeden, šest osmin aneb krátkých dob obsahující úryvek považovati za jeden celek. Ani jedno ani druhé není zřejmé při označené změně tempa tříosminového v dvouosminové. Takové dvouosminové takty mohly by býti dva, čtyři, šest, osm atd. a mohly by se k sobě řaditi (ve větší celky) po dvou, čtyřech, ale ne nutně a