Jarní hra dívčí s drábky.

Velmi obyčejnou hrou dětí, zvláště děvčátek, jsou »drábky« (nebo též »dlábky«). Je to pět stejně velikých kaménků. Děvčata sesednou se k sobě a počnou hráti. Vydrží při hře třeba celé půldne. Děti nespokojily se s hrou jednou, obměňovaly ji, tvořily hry nové, dávajíce jim různá jména.

1. Nejčastěji hraje se obyčejná hra. Drábky dělá se >plichta«. Všech pět kaménků vezme se na dlaň a přehodí se na hřbet ruky. Kolik se jich chytne, do tolika desítek se hraje. Pak začíná teprve vlastní hra. Nejdříve se hraje >na jednom*, čemuž v Libni se říká >první školka*. Drábky se rozhodí, jeden vezme se do ruky, vyhodí se, a nežli dopadne dolů, shrábne se jeden na zemi. To se dělá, až je všech pět kaménků v ruce. Pak se »dělá na dvouch« (v Libni »druhá školka*), t. j. sbírá se po dvou kaméncích, posléze »na třeeh« (3 -\- 1). Poslední jsou »koně«. Jeden drábek se vyhodí a čtyři se shrábnou se země, nebo též všecky se drží v ruce, jeden se vyhodí, čtyři se položí na zem a vyhozený se chytí. Tím je skončena první hra a dělá se znovu >plichta*. Kolik drábku děvče chytí, tolik si odehrálo; každý drábek platí za jednu. Hra se opakuje tak dlouho, pokud se některé děvče nevyhraje, t. j. nedostoupí počtu první plichtou určeného. Přede hrou často se >vypočítává«, aby se určilo, kterým drábkem se má zahrávat. Drábky dají se do řady a jezdí se kolem nich prstem, a říká se: Had leze z díry, veze sebou knihy, haklice, bukvice, červená stolice, huky, huky do polivky a z po-livky ven! Při poslední slabice uchopí se drápek a tím se hraje. (Zlosejn.) Když se vyhazuje, zpívá se:

Zahrádka, ohrádka, kvítek, kdo tě to naučil nebožtík strýček. Nebo též při hře na jednom: Ten jeden, ten druhý, ten třetí a ten čtvrtý. Při dvou: Ty dva, a ty také. Při třech: Ty tři, a ten jeden. Při koních: koně vraného. Při plichtě: Nic, pět! Při hře obyčejné jsou mnohé různosti. Hráti se může »na každou mrvu*, t. j. sebe menší chyba platí (Zlosejn); »na zavadilku«, při níž se nesmí o kamének ani zavaditi (Libeň). Jsou-li kaménky více od sebe vzdáleny, hraje se na »shrábky« čili »shrabiny«. Hází-li se vysoko, hraje se »na vysokej les« (Strašecko), »na velký svíčky* (Libeň), »na dlouhý svíce* (Zlosejn), »na dlouhý nítě« (Dřínov). Jest-li se kamének »vyklápne«, vyletí-li z ruky, jest hra přerušena. To se již předem oznamuje: »Na vyklápku nejde!* Také chybou jest, když se kamének vynechá. Splete-li se pořad hry, říká se, že se »spálil hrách«. (Dřínov.) »Nachmat* (Dřínov) čili >na chňap* (Zlosejn) sehraje, chytají-li se drábky shora. Někdy též při hře se nesmí mluviti a smáti a tu se jí říká »na němýho* (Zlosejn). »Na němý panny« hraje se obyčejná hra, nesmí se však mluviti po tak dlouho, pokud plichta neobnáší tolik, do kolika dohodnuto (Dřínov).

2. Na krupičku (Dřínov), drobejška (Zlosejn), drobenka (Mlčechvosty). Všecky drábky, které hrající shrábla, se vyhazují. Koně