str. 325
ten má býti dobrý, důstojný, pokrokový. Jinému všeho přejíc, nikomu neubližujíc, chce, aby také jí bylo přáno, ani jí nebylo ubližováno.
. Znamením tohoto vzkříšení jest také naše kniha. Aby pak osvědčena byla národní jednota obou zemí, přizváni k práci té také přátelé Moravy z Čech.
Čítanka však nechce býti vlastivědou Moravy, o tu jest znamenitě postaráno veledílem dr. Fr. Dvorského a Fr. A. Slavíka i ostatních přispěvatelů jejich, nýbrž má býti toliko zrcadélkem, v němž by mohla viděti svou minulost a shlédnouti úkoly své budoucnosti. Pro tuto má z oné čerpati sílu a hrdost, potřebnou v přítomnosti. Tím změnil' se také původní úkol knihy, býti čítankou pouze historickou.
Skoro bychom obrátili známé pořekadlo: Slavica non leguntur (Slovanské věci se nečtou) na pořekadlo pro Čechy: Moravica non leguntur (Moravské věci se nečtou). Knihu »Lidová čítanka moravská« vydala Moravskoslezská beseda v Praze redakcí řed. Fr. Bílého a péčí a nákladem E. Šolce v úpravě krásné a tak lacino — a prohlížejte české časopisy, kde kdo o ní psal, až na malé výjimky, kdo na ni upozorňoval, na její bohatý obsah, ucelený v rámci dokonalého obrazu Moravy bývalé i nynější po všech stránkách, obrazu země, přírody, minulosti i přítomnosti vlasti moravské. Souvisí to s programem Českého Lidu, abychom
