Potom rozhodí zase kamínky po zemi a při tom řekne: >Po dvou.* Vezme zase jeden se země, vyhodí ho, ale než ho chytí, shrábne se země dva kamínky najednou a taktéž učinivši po druhé, má všechny kamínky v ruce. Při tom říká: »A ty dva, zas ty dva.« Rozhodí opět a hrajíc shrábne nejdříve tři kamínky a potom jeden. Při tom říká: »Všecky tři, ten jeden.< Nyní dělá koníčka. Majíc všech pět kamínků v ruce, jeden z nich vyhodí a než jej opět chytí, zbývající čtyry položí na zem. Potom zase vyhodí tentýž kamínek a zatím ty čtyry shrábne. Říká: >Kóně, kóně.« Takových oddílů musí každá dívka přehráti pět. Každá hraje tak dlouho, dokud nechybí. Potom následují oddíly obtížnější, které dle způsobu vyhazování, shrabování a lapání kamínků mají různá jména, jako. >o zavádku (zavaditi), o vynešku (vynechati), o přídržku, o buchty, o hole, o svíčky, o vojáky, o špendlíky, o placky, o jehlyt. (Z Jíkve u Nymburka.)

U nás hrají dívky drábky způsobem výše vylíčeným, oddíly obtížnější však nikoli. Hru provázejí tímto říkáním: »Po jednom, po druhom, po třetím, po čtvrtým. Po dvou. Ty dva a dva. Po třech. Ty tři a jeden. Koně jeden. Koně dva. Koně pět, přidánek šest.* Potom házejíce jen dvěma drábky: Koně jeden, druhý je s medem, třetí je bez medu, čtvrtý je lebedu, pátý je za všecko, i za to místečko, aby ten drábeček vyletěl vysočko (vyhodí vysoko). Když dívka při hře chybí, říkají, žehala*. (Dle Aninky Štěpánkové, z Drahbbudie u Zásmuk.)

Tatínek říkával žertem, že jsme z »vysokého« rodu. Zachovalo se-totiž rodinnou tradicí, že býval náš prapraděd hlásným na věži v Čáslavi a ta byla před 150 lety vyšší než je nyní. Dotčený hlásný, sakrista i švec Jan Čermák narodil se v Čáslavi dne 10. února 1708. Měl manželku Rosalii a držel ke konci života dům <5. 97. Však nebylo tak. snadné státi se hlásným na věži; musil skládati zkoušku před si. magistrátem, z troubení a ze zpěvu, jak víme o nástupci jeho Košetickém. Hlásný Jan, Čermák zemřel léta 1772 17. března. Zajisté byl pamětníkem bitvy u čhotusie r. 1742, když potom Prušáci zasadili svého orla v kameni; vytesaného na věž v Čáslavi, a hejtman zemské obrany Hufnagl odvážil se toho, že dal kámen ten vybořiti, což opatrný magistrát dobře zapsati; kázal do zadních protokolů, aby mu někdy nebylo ku škodě.

Jan měl tři dcery: Dorotu, Barboru a Gertrudu, pak syna Dominika Ant. I. (* 1752 20./1., f 1810 4./12.). Ten se vyučil pekařem. Oženil se-23. listopadu 1752 s Annou Marií, dcerou Jana Holuba, vlastníka domu č. 133 a měšťana pražského. V té době pozemky špitálského dvora dle systému Raabova rozdíleny za malý poplatek měšťanům. Však staří lidé. tomu nedůvěřovali, a proto varoval starý tchán Holub svého zetě Domi--