v Ghustniei již jsou 10 mladý u nás 2. V. Mti m. pí. prvé i nyní ouřédník ten plat vybírá od poddanech chustnickýeh, oni by nic nedali aby jich k tomu nenutil, jen každý vojnou hrozí. V. Mti m. pí. jeho Karel byl na vojnu vypraven sám sedmej, dosti tu doved, byl by rychtáře našeho zamordoval, popíchal ho škodně, o čemž nepochybně V. Mti ouřédník píše. Srnka je přemilá, hrdlička jedna vostala po partaji, delfinek je stále v Táboře, dobře se má. Milej pánbu budiž na věky pochválen, že ta chůva se V. Mti dobře chová, co pak ta Marjanka, takýli se V. Mti může hoditi. U té Brochynový byla Křivková V. Mti m. pí. já sem k ní sama nesměla, ona by se se mnou vadila. Když jí Křivková skazovala to co ste ráčili poručiti toho praví řekla: Pane Bože však je Dorota viděla, věrná tě pravda, bohatej chudého chce utlačiti. Poslala sem jí zlatej za tu jednn snědenou. Křivková jí taky pověděla, což by Její Mti paní ráčila platiti, an dosti v škodu ráčila přijíti, • na tisíce kdož to nahradí. Psaní do Lince Její Mti paní Nejvyšší sem hned ve středu poslala, je čerstvej, německy umí a je jistej s Tábora, toho Pacovskýho bych já žádnýho neužila, hetman to po sobě potáhl, pěkně chodí v koláru pod peřím, d.en jako den hodují u něho a jinde i paní Anna slyším za časté obět miva nebyla tě doma, žef ona věru domu nepojede, takytě vejpravná umí Koska o ní rozprávěti. Koska ani ke mně nesmí nedá jí ten ritmistr či wachmistr nedal jim kvitanci na to placení a nyni chce míti másla snad asi tunu do pole aby mohl míti, dvou hrud nechce vzíti, máslo já V. Mti pošli s neděle tun másla plnech mám v Táboře štrnácte, doma do prázny počínám klásti. Tento tejden v Ghustniei doloží plnou. Dnes V. Mti víceji bych měla psáti, nechtěl čekati posel. Havel kuchař co pán se prochází, co je doma ani nahoru nepřišel ani mi se nevokázal ani se na V. Mti nevoptal, do konce nic. Psánj v Táboře v pátek po sv. Petru Pavlu 1645. Dorota Jinová m. p. Poslu jsem dala 4 česká. Její Milostí urozené paní, paní mé milostivé cedulka do Prahy.

Zamilovanou hrou dívek je hra kamínky. Název drábky jest u nás neznám. Dívek může hráti větší počet. Sedí při tom na zemi v kruhu a jedna po druhé se ve hře střídá. Hraje se pěti oblázky nepříliš hranatými a asi jako malý vlaský ořech velikými. Hra záleží v obratném vyhazování, shrabování a lapání kamínků. Nejdříve rozhodí dívka kamínky po zemi, potom vezme jeden do ruky, vyhodí ho do výšky a než dopadne, musí zatím druhý kamínek shrábnouti se země a zároveň toutéž rukou prvý dopadající chytiti. Potom vyhodí jeden z těch dvou kamínků, jež má v ruce, a než dopadne a chytí jej, shrábne se země třetí kamínek a tímtéž způsobem čtvrtý i pátý, až má všechny v ruce. Při tom říká rytmicky: >Po jednom, po druhým, po třetím, po čtvrtým.*