Dorota Jinová Pacovská.

34. Dorota Jinová píše paní Zuzaně Černíkové z Chudenic z Tábora do Prahy o rozličném hospodářství na statcích a nebezpečenství před nepřítelem, který jim dobytky bere. Psáno v Táboře, 30. června 1645. V. Mti urozená paní paní mně milostivá. Přijela sem do Tábora ve středu, nebo nepřítel velmi se opět projíždí a taky dobytky bere i některé věci vymejšlí si, kontribuci, jako i u nás panu Miskovskýmu pobral dobytek, chce na něm míti štyři sta říšských a kůň dobrej. Mám naději, že ouředník o všem V. Mti činí zprávu. V. Mti m. pí. ten z Hradce tkadlec posílal svýho tovaryše strany těch ubrusů, že je opět nyní u nich nebezpečno od nepřítele, že jim hrozí, že je všecky na nic obrátí, že platí nepříteli. Ty ubrusy a jinší všecko, že jesti u paní Spanovský. Včera opět nepřítel zajal dobytky v Zelči a jinde. Ten šenkýř Gbelský proto upral Markytu, že jim něco o krádež domlouvala, stale nyní do Prahy honí, zbohat i děvky se krádeže dopustily a Švestka od nich obilí přijímal. V. Mti ten syn nebožtíka Pavla není jako jeho votee, o ženění sem mu skazovala po Markytě, o toho Předborského rychtáře; Seniekému sem V. Mti říkala, nebo jest na ty živnosti samotnej, ani potahu nemá, nevím coť udělá. Tu ceru Nemravovou s velikou těží do dvora sem vpravila, nechtěl do toho Senickej, já na něj stále psala, že ráčíte poroučeti aby jí vzal, musel dosti dobrej alaffane (sic) snésti; mne taky něčím ukojiti chtěli, zachovejž pánbu, nic já darů nepřijímám, darové dělati nebudou. V. Mti m. pí. znamenitej urvalec ten Nemrava, do smrti byste neráčili říci, V. Mti m. p. ti vovčáci zřejmě zle dojí, to mohu říci nebo . . . nebo jim dosti mluvím a skazuji, ani za vlas nedbají, pánbu ví tak dojí jako k svu. Václavu. Jaký nyní časové pohodlní na všum všudy ani za vlas nemají vejmluvy, nyní v tyto časy neníj žádný napravování, čeleď i všickni neposlušní, muší jim k tomu ke všemu dobrý slovo dáti. Na Běly Markyta již tejden bude, aby zvěděla jak dojí, ale musely prve jí krávy zvostavovati svou dobrotou u mateři se pozouzaly. Kateřina chůva je již čistá zdráva, chodí na robotu. V Černovicích ke mně přišla, prosila mne, abych jí pomohla koupiti klobouku, všecko jí pobrali i co měla kerej peníz. Ve Skopicích již všickni V. Mtini stoní, pasák ani pásti nemůže, pláče, že jak živ na svým těle nic neměl, děvky to i u nohou mezi prsty mají. Dala sem jim na tu vodu do Hradce zlatý aby se tak mazaly. V. Mti m. pí. do mlejna na mouku i krupici a kroupy to je dáno; homolky sem já dala dělati již něco suchých máme. Tomu Vondráčkovi nechá se ten vůl. V. Mti m. pí. sou ještě k tahu v tý Lhotě malý ty voly sotva se pár vybere tak to jeli tam lepej i na Kostomlatech nevidí se víceji tam dáti těch volů; u nás bude zle, od nás . . . přítele budůli se strhovati k Budějovicům již naší dělají veliké škody. Včeličky