nedopustil a vyhojil se. Ovšem o berlách chodil, ale dnes běhá zase jako mladík. Berle má na památku schované. Bylo mu asi divně v hlavě a u srdce, když se slzami teskně se loučil takto s tatínkem, s maminkou, s domovem vzdáleným: «

Hamburg, dne 20ho ledna (1864). Drazí rodiče! Já vás nastokrát pozdravuju a líbám a doufám, že vás s těmito parma řádky při dobrém a stálém zdraví vynatrefím; co se dotýká mého zdraví, já jsem chvála Pánu Bohu docela zdráv. Vědomost vám dávám, že jsem od vás psaní obdržel, z něhož jsem se velice potěšil, když vy mně píšete, že vy jste všichni chvála Bohu zdraví; to velice mne těší a jsem tomu rád, že se mi můj sen nevyjevil, že vy, můj drahý otče, jste docela zdravý. Též pěkné pozdravení na paní a pana Reylicha, že je pozdravuju a že se mi dobře vede, a proto si na ně často vzpomínám a na starého pantátu a panímámu, že je všechny na stokrát pozdravuju a líbám. Též pěkný pozdravení na Fanynku z Vletic, to jest moji nevěstu, co mně pan Reylich sliboval, že se mi o ní častokráte zdá; tak já si myslím, že snad se už vdala. Drazí rodiče, něco nového abych vám psal, to je tady jenom furt slyšet o vojně, nebo sem zas přimašírovali 40.000 Preisů a našich sem přišlo 20.000. Ted my ještě doposud nevíme, jak to bude docela vypadat, nebo my máme tohodle měsíce 23. vymašírovat z Hamburku pryč do Holsteina a tam přijdem už na hranice Dánský. Tam přijdem po vesnicích ležet. Kdybyste mně odepisovali, tak mně odepište podle toho atresu, co máte dole napsáno. Drazí rodiče! Já vás ještě jedenkráte nastokrát pozdravuju a líbám a za vaši otcovskou a mateřskou lásku a péči za to vám ruce a nohy líbám a nastokrát děkuju vám a prosím vás, odpusťte mně, v čem jsem já vám od mého narození ublížil, neb já nevím, jestli já vás vícekráte spatřím a s vámi se shledám. Ovšem já Boha nebeskýho každodenně prosím o šťastný navrácení do mého domova, abych já se vám moh, drazí rodiče, synovskou láskou odměnit. Též moje bratry nastokrát pozdravuju a líbám; prosím je, kdybych já se vícekráte domů neměl navrátit, aby oni se za mně vám, drazí rodiče, odměnit mohli. Též všechny přátele pozdravuju a líbám, též je prosím, aby oni mně odpustili, jestli jsem někomu ublížil. Tak, drazí rodiče, já moje psaní zavírám, se a vás všecky ještě jedenkráte nastokrát pozdravuju a líbám a vás všecky do ochrany a vůle Boží poroučím a vostávám váš upřímný syn až do hrobu

tmavého. Karel......c. k. myslivec. Atres na mne pište takto: An

Herrn Herrn Karl......beim k. k. 18. Feldjager Battalion 3 Kom-

pagnie in Hamburg. Až mně budete psát, tak mně psaní nevyplácejte, já si ho sám vyplatím.